Jak vidíte otázku inkluze, není to příliš uspěchané? Když jste pracovala ve školství dlouhou dobu, určitě máte bohaté zkušenosti…
Inkluze přišla moc brzy. Bude záležet na tom, jak se připraví společnost na takovou specifickou záležitost, ale rozhodně naše školství, a hlavně to základní, není na to připraveno. Nemá dostatek učitelů, ti pak nevědí, jak se těmhle dětem mají věnovat. Vezměte si, jak pedagogické fakulty specialisty najednou najdou. Kde vezmou tolik specialistů, to nevyprodukuje fakulta za období, kdy se má začít inkluze. Je to bláhová idea a naše ministryně je příliš idealistická. Myslím, že rozpoutala něco, o čem neví, jaký to bude mít důsledek. Ministerstvu je to jedno, tam se to střídá jako ponožky, ale jde o to, že to bude mít šílený dopad na základní školství. Kde seženou tolik odborných specialistů, na to je přece bakalářské studium. A jestli si myslí, že někdo udělá nějaký seminář, nějaký půlroční ročník a tam se rychle vypěstují ti specialisté, tak to ne, protože tam je podmínka, že musejí splňovat vzdělání. Prosím vás, jak můžete, když budete mít ve třídě 25–30 dětí. Jak se chcete individuálně věnovat každému dítěti?
Vím z vlastní zkušenosti, že to není možné uskutečnit, a už dopředu je mi líto pedagogů. Jak se chcete věnovat těm průměrným, podprůměrným a kde máme čas na talenty? Ti budou zlobit a otravovat a nebude se posouvat jejich vzdělanost. Vím, jaký byl problém, když jsme měli člověka, který měl potíže s počítáním, a já jsem nevěděla, jak s ním pracovat, protože jsem na to nebyla speciálně vyškolená.
Takže speciální školy budou paralelně dál?
Říkám, je to uspěchané. A kde najednou vezmeme peníze? Ministryně říkala, že se vlastně ukrajuje učitelům, aby se zaplatili speciální pedagogové nebo asistenti. Kdo zřizuje školy? Základní školy zřizuje obec, speciální školy zřizuje kraj, dnes jsou už problémy s tím, že když tam máte žáka, který má nějakou disfunkci, aby se na to sehnaly peníze. Takže peníze a rychle se tam „nalejí“, a kde je vezmeme? Jak to bude potom dál fungovat? Podle mého názoru je to z Evropské unie prostě přikázáno. Byla bych pro, že bychom si to měli nejdříve vyzkoušet, to znamená udělat to v jedné třídě, jak by to fungovalo, a potom na základě toho vyvinout další úsilí, jestli by se to dalo uplatnit v českých školách. Každý rodič chce pro dítě to nejlepší. Paní ministryně také řekla, že se v žádném případě nebudou rušit speciální školy. Jenomže jestliže já jako rodič chci mít dítě ve škole, tak ho nedám do té speciální. A zákonitě může nastat situace, že v těch speciálních školách nikdo nebude nebo dva, tři nebo pět žáků. A to nemůže sama o sobě ta škola existovat ani zákonem, ani vyhláškou, takže se vlastně zruší sama.
Ale je to zásadní problém, že to budeme utlumovat, až speciální školy nebo třídy zrušíme zcela, že?
Může se to stát, a jak uděláte ten zpětný krok, už se k tomu původnímu nevrátíte. Pamatujete si to období, kdy se rušily mateřské školky? To byl obrovský problém, najednou se „objevila“ spousta dětí a kam s nimi? Myslím si, že naše společnost ne že by nebyla připravená pro tyhle děti. Ona už to vnímá, ono to tady je, my o tom víme, ale nemáme to odzkoušené. Moc se na to spěchá. Chce to počkat, odzkoušet si to a pak teprve si říct ano, ono se to osvědčilo, je to dobré, máme tady učitele, speciální pedagogy a ti nám s tím pomohou. Říkám, že se to má nejdříve zkusit a pak se do toho pustit, a ne to zavést a pak říci – ono to nefunguje.
Některé spiklenecké teorie nebo jenom opozice říkají, že vlastně tím snižujeme všeobecnou vzdělávací úroveň…
Na tyhle děti se musí trochu jinak. Už teď máme problémy v základním školství, že se snižuje kvalita vzdělávání, a já se obávám, že tímhle tím to ještě více přibrzdíme a nebude prostor pro ostatní. Jde mi o to, že se máme v té třídě věnovat všem, to znamená rozložit výuku tak, že každý ví, koho má ve třídě, a podle toho jede tu látku nebo výuku. Vezměte si, že se vám ve třídě budou motat jeden, dva speciální pedagogové, a ten učitel na to není připraven.
Říká se, že děti v základních školách mají problémy s jazykem, se čtením a těchto problémů tam pak bude asi více, že?
Ono to třeba vypadá, že učitelé jsou proti tomu, že když je to dítě postižené, aby se integrovalo do klasického vzdělávacího procesu. Učitel s tím nemá problém, jenom nemá zkušenost. Tyto děti samozřejmě neschováváme do nějakých zařízení, my je vnímáme, dokážeme to, ale nemáme s tím mnoho zkušenosti? Já říkám jedno – jestli ten rodič chce mít dítě ve speciální škole, protože se tam cítí dobře a ta škola je k tomu přizpůsobená, tak je to v naprostém pořádku. Neznamená to přece, že když má dítě nějakou vadu, že je nevzdělavatelné nebo hloupé. Jsou mezi těmi dětmi i žáci velmi chytří, ale potřebují jinou pomoc, a tu klasický učitel neumí.
Je to o té diferenciaci, takhle my jsme o tom hovořili, co se týká většinou základního školství, ale to samé může být i ve středních školách...
Na středních školách na to už vůbec nejsou připraveni. Já jsem na nich učila dvacet let a řeknu vám, na středních školách je to ještě daleko horší a v mateřských to máte také. Tam už se děti nějakým způsobem rovněž integrují a vím z vlastních zkušeností, jak někdy ty děti na ty druhé koukají. Ony si po čase zvyknou a pak se třeba i spřátelí, ale vím, jaký dojem to budí na první pohled.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
