V televizním seriálu Devadesátky, který divákům v neděli večer přibližuje atmosféru organizovaného zločinu devadesátých let, je prozatím hlavním padouchem Ivan Jonák, majitel Discolandu Sylvie, jehož extravaganci ztvárňuje herec Michal Novotný.
V prvním díle seriálu se ale mihla postava, která ve skutečnosti měla v podsvětí mnohem větší vliv než chlubivý libeňský discopapá, o kterém i o tom, jak své první miliony vydělal na sametové revoluci, jsme již v minulosti psali.
Herec Richard Němec představuje Antonína Bělu, považovaného za krále českého podsvětí devadesátých let. Respektive jejich první poloviny, než si na něj ve vlastním domě počkalo komando zabijáků, které dodnes nebylo odsouzeno.
„Zastřelený muž byl zapojen do nelegálních obchodů a údajně měl styky s mafií,“ četla v dubnu 1996 na TV Nova Eva Jurinová. V duchu nováckého zpravodajství až potom, co diváky seznámila s počtem kulek v těle a informací, že dotyčného se pokoušel někdo zabít už v minulosti. Jméno zavražděného však v příspěvku nepadlo.
Reportáž se objevila ve dvojdílné dokumentární sérii Polosvět na ČT2. Bělův příběh byl vyprávěn přes jeho vraždu a různé verze, které policie vyšetřovala.
Nakonec stanul před soudem Pavel Šrytr, tak trochu fantastická postava českého podsvětí. Bývalý elitní policista z Útvaru rychlého nasazení působil jako bodyguard Antonína Běly několik posledních let jeho života. Po jeho smrti měl pracovat pro Františka Mrázka a ještě později pro podnikatele Tomáše Pitra.
Pak dokonce kandidoval do Poslanecké sněmovny za DSSS. „Mám tři děti a chtěl bych, aby se jim tady dobře žilo, aby mohly být hrdé na to, odkud pocházejí. Když ale vidím, co se tu děje, není to možné, a proto je potřeba to změnit,“ nabádal před volbami 2013.
O jeho vyšetřování v souvislosti s vraždou Běly jsme psali také ZDE. Včetně toho, že policisté měli vyvíjet nátlak na svědka, aby vypovídal ve Šrytrův neprospěch.
Kolotočář, který učil Frantu Mrázka
Co podnikne Putin?Anketa
Kromě rodiny z Úval u Prahy představoval druhý díl dokument i vhled do světa kolotočářů a dalších pouťových profesí, vnášejících do byznysu zcela specifické zvyky i estetiku. Antonín Běla vzešel právě z této subkultury.
Druhým formativním vlivem „krále podsvětí“ byl jeho romský původ. Předsudkům musel čelit dokonce i od svých nejbližších spojenců. Jaroslav Běla v dokumentu vyprávěl, že když se v pubertě zamiloval do dcery Františka Mrázka, který byl v té době nejbližším obchodním partnerem jeho otce, tak to pro něj ve VIP společnosti byla ostuda, že se holka „tahá s polocikánem“.
Podle Jaroslava Kmenty byla dělba práce taková, že František Mrázek coby „kmotr“ řešil byznysové věci, zatímco Běla rozhodoval o tom, kdo může přijít k úhoně, a v podstatě jako král řídil vnitřní poměry v českém organizovaném zločinu.
Běla a Mrázek byla jistou dobu pevně propojená dvojice, která se poznala tak, že Mrázek kdesi v hospodě nabízel klobásy vyráběné jeho otcem. Bělovi se prý mladý Mrázek líbil, protože by ukecal kohokoliv. Tak spolu začali „podnikat“ v ilegálním dovozu ze Západu a již před rokem 1989 se jim oběma začalo velmi dařit.
Kuriózní doplnění předrevoluční kariéry Františka Mrázka (zavražděného právě před šestnácti lety) nabídl v aktuálním Reflexu rozhovor se srbským výtvarníkem, který tehdy studoval v Praze na AVU a Mrázka potkal v hotelu Alcron, kde bystrého podnikatele zaujalo západní auto jugoslávského studenta: „Nakonec jsme mu domluvili kšeft, že snad půlka všech turistů, co přijela z Jugoslávie, u něj měnila peníze.“
Do polistopadových časů vstupoval Běla jako „kápo“ a Mrázek byl podle svědectví syna původně otcovým žákem.
„Pamatuju si, jak nám nosil domů miliony svázaný páskama z banky,“ vyprávěl Běla synátor. Nakonec ale žák učitele opustil.
V dokumentu se vzpomínalo na první velký podvod s úvěrem z Banky Bohemia ve výši 250 milionů. Ten prováděl Mrázek, ale Bělovi přiznal jen 47 milionů, a to byl mezi nimi první velký problém.
I když si prý do poslední chvíle Bělu a jeho vojáky najímal na špinavou práci. „Táta dělal pro pana Mrázka věci, na které on neměl. Ať fyzicky, nebo psychicky,“ vyprávěl syn.
A v tomto byznysu byl i podle ostatních Běla nakonec nejúspěšnější. Včetně takových lahůdek, že se jeho muži rozdělili napůl, jedna parta začala vyhrožovat podnikateli a druhá mu za vysoké peníze nabídla ochranu.
Právě v těchto akcích byl prý Běla nejjistější. Jeho příběh, který dokument vyprávěl, začal už v roce 1974 vraždou policisty při přepadení pošty v Praze na Těšnově. Běla byl podezřelý, pro nedostatek důkazů však vyvázl.
Přesto ale ještě v sedmdesátých letech skončil ve vězení a jeho trestní rejstřík měl přes deset položek kriminality násilné i majetkové.
„Můj muž byl obchodník, můj muž nebyl žádný zločinec. On byl organizátor, on všechny vedl a řídil,“ vzpomínala pro Český rozhlas Marie Bělová, která zemřela na konci roku 2020.
Syn zase vzpomínal, že mu otec říkal, „školu nepotřebuješ, já ti dám jinou školu“. A jeho prý velmi bavilo sledovat, jak otec trestá zlobivé mafiány a jak z něj mají strach.
Kriminalista Hynek Vlas popsal Bělu slovy: „Stará škola, obchod se vším možným. Klidně i s násilím, s drogami.“ Už za komunistů měl být recidivista Běla jedním z nejbohatších občanů Klánovic, kde jeho žena dokonce směla soukromě prodávat nedostatkové zboží, a podle některých svědků se v době, kdy průměrný měsíční plat byl kolem dvou tisíc, v jejich domácnosti scházelo pět až deset tisíc denně.
„Do roku 1989 jsme byli slušní podnikatelé. Byli jsme světští, jezdili jsme se stánkama,“ vyprávěl syn Jaroslav. Pak se to podle něj zvrtlo, ale nikdo netušil, kam až to zajde.
Vyprávění Běly juniora pokračuje tím, že když jej propustili z první vazby, řekl mu otec, „tebe jsem nezrodil, abys seděl“, a poslal jej řídit do Plzně rodinný luxusní nevěstinec pro německou klientelu.
„Měl velký respekt, protože byl pověstný tím, že v žádném případě nevyjednával, měl brutální sílu a uplatňoval ji a bylo mu to všechno jedno,“ popsal pozici otce Běly novinář Kmenta.
Antonín Běla. Screen vysílání ČT2
Manželka připustila, že byl schopen téměř všeho, ale prý nezabíjel, to si o něm novináři vymýšlejí. Podle jednoho z policistů ale jeho metody práce zcela odpovídaly jeho psychologické kategorii asociála agresivní povahy a jako takové byly i na poměry českého podsvětí velmi efektivní. Je však pravda, že jak jeho pozice sílila, měl na černou práci své „vojáky“.
To bylo ilustrováno historkou, kterak podnikateli Provodovi zmizel kamion se zbožím, obrátil se na Bělu a do čtrnácti dnů mu Běla přivezl v kufru svého auta svázaného řidiče a předal jej podnikateli, ať s ním naloží podle svého uvážení.
Postupně se Běla dostal na ještě vyšší úroveň – do mezinárodního podsvětí, které v té době v Česku mělo velmi významné působiště. Dokument popisuje jeho anabázi s ruskými a arménskými gangy, která skončila tím, že jedna skupina arménských mafiánů skončila u Bělů v domě v Úvalech.
„My jsme jim poskytli zázemí a oni toho začali zneužívat,“ pustil se do obsáhlého vyprávění syn. Otec se svými lidmi prý přemýšlel, jak se jich zbavit. Nakonec se rozhodli předhodit je cizinecké policii, a to dostal za úkol právě Šrytr, v té době Bělův nejbližší spolupracovník. „Jel v noci za policejním prezidentem Tomáškem, že ho osobně zná a že to zařídí.“ Ve čtyři ráno se vrátil a v půl šesté k Bělovi do domu vtrhla zásahovka, která kromě Arménů zajistila i jiné věci, především množství zbraní a trhavin.
A rovněž řidičský průkaz pana Šrytra, který u Běly bydlel. Podle vzpomínek syna tam měl svůj vlastní pokoj a otec se o něj staral hezky. Asketický policajt vycepovaný službou v elitních útvarech ale prý do rodiny bohémského kolotočáře příliš nezapadl.
Kde sloužil, tam vraždil...
Běla junior si navzdoru výroku soudu myslí, že to byl Šrytr, kdo jeho otce zabil. Jeho matka prý z řeči těla pod kuklou v partě snajprů, která Antonína Bělu odstřelila, poznala bývalého podnájemníka.
„Kde sloužil, tam vraždil. A to není hezký,“ vykládal s pevným pohledem do kamery syn Běla. „Když pro někoho děláte, tak k němu máte být loajální, a ne do něj vystřílet zásobník, okrást ho a znesvětit všechno, co bylo svatý,“ uzavřel v dokumentu Běla junior svůj pohled na věc.
Na úplný závěr pořadu ale vězeň zamyšleně pravil: „Ty peníze si do hrobu nikdo nevezme. Já si myslím, že kdyby Mrázek nebo táta měli možnost se znovu rozhodnout, tak se rozhodnou pro život, a ne pro peníze. Podívejte se, jak to všechno skončilo, jak jsme dopadly my, děti. Všichni jsme nešťastný a svým způsobem poznamenaný. A jestli ti rodiče říkali, že to dělají pro nás – nedělali to pro nás. Kdyby to dělali pro nás, tak jsme teď někde jinde. Dělali to bohužel pro sebe.“
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jakub Vosáhlo
