„Zrodila se z popela druhé světové války a rychle vyrosla v průběhu ‚Les Trente Glorieuses‘, třiceti let ekonomického vývoje, jenž konfliktu následoval,“ popisuje Applebaumová historii Evropské unie, která se v současnosti dostala do prekérní situace. „Ironicky, EU se stala obětí vlastního úspěchu,“ tvrdí novinářka.

Unie totiž dosáhla svého již v devadesátých letech a podle Applebaumové se stala natolik stabilním subjektem, že si řekla, že již není potřeba se dále vyvíjet. „Rozhodla se, že nepotřebuje jednotnou zahraniční politiku či obrannou strategii jakékoliv důležitosti, že může ignorovat či vstřebat cenu finančních chyb méně zodpovědných členských zemí a že není třeba se zabývat dysfunkčními zeměmi na jihu či východě EU,“ píše novinářka a dává tyto procesy do souvislosti s největšími novinovými titulky roku 2015. Řecká finanční krize, ruská intervence v Sýrii, nejhorší migrační vlna za dlouhou dobu.

Hlavní problém Evropské unie vidí v tom, že jednotlivé země nejsou ochotné vzájemně spolupracovat a vlastně vůbec jako unie států nejednají. Dokonce nejednají ani jako skupina zemí se stejnými zájmy. „Ke krizi eura nemuselo dojít, kdyby se například země, jež sdílejí měnu, rozhodly, že pro přijetí společné měny je nejprve třeba srovnat fiskální a bankovní politiku před samotným přijetím nové země do měnové unie. Eurozóna by tak měla mnohem méně členů, ale Řecko by předešlo bankrotu a Španělsko, Portugalsko a Itálie by měly mnohem lepší podmínky.“