Spíše v slzách než za zvuků oslavných fanfár nás minulo výročí dobytí Bastily (14. července 1789), symbolického počátku Velké francouzské revoluce. Máme přece jiné aktuální starosti, řeknete si. Jenže jsou historické události, na které bychom neměli zapomínat, navzdory tomu, co nás obklopuje, protože jsou mementem. A nic se neděje náhodou.

O co ve zkratce šlo? Sedmiletá válka (1756 – 1763), v níž stála Francie na straně poražené, ukázala naprostou dezorganizaci správy země. Ale vládnoucí elity to nebraly na vědomí, král a dvorská šlechta se dál chovali neobyčejně rozmařile a zpupně. A situace se dál zhoršovala. Osvícenští učenci bili na poplach, podnikatelé protestovali proti přemíře byrokracie, ale současně se snažili bránit konkurenci řemeslníků (v roce 1776 byla vyhlášena úplná svoboda řemesel a obchodu, tedy zrušení cechů), zemědělská půda nestačila k obživě všech obyvatel venkova, neustále se zdražovaly základní životní potřeby.

Měšťané a venkované vzali iniciativu do svých rukou

V tomto klimatu se ministři Ludvíka XVI. pokoušeli o různé dílčí reformy, jenže naráželi na odpor aristokracie, duchovenstva a parlamentu. Zvláště silné pnutí, spojené dokonce s povstáními, vyvolala soudní reforma, díky níž by aristokracie ztratila kontrolu nad zákonodárstvím. Nakonec dosáhla toho, že král soudní reformu odvolal a v září 1788 souhlasil se svoláním generálních stavů. To šlechta považovala za své vítězství. Záhy se však ukázalo, jak velice se mýlila.