Potíž byla už v samotné prvotní interpretaci, podle níž měla Evropská komise v úterý rozhodnout, že všem členským zemím sedmadvacítky nakáže, aby ve správních a dozorčích radách všech veřejně obchodovaných společností povinně připadly přinejmenším dvě pětiny ženám a kde tento požadavek nesplní, tam dolehnou citelné sankce.   

Tento výklad skutečnosti ze všeho nejvíce připomínal stařičkou parodii hlášení Rádia Jerevan ze sovětských časů. Amplión na návsi skřehotavě vysvětloval, že zprávy o tom, že Vasilij Grigorjevič Petuchov v kolchozní tombole vyhrál automobil žiguli, jsou zcela pravdivé až na několik zanedbatelných nepřesností. Nejde o Vasilije Grigorjeviče Petuchova, ale Ivana Sergejeviče Matašova, nejde o automobil žiguli, ale o jízdní kolo značky Ukrajina, a dotyčná věc nebyla vyhrána v loterii, ale zcizena neznámým pobertou před nádražní budovou, jinak - ehm - jak již řečeno vše souhlasí.   

Podobně pečlivější čtení zpráv z Bruselu ukázalo, že návrh povinných kvót žen ve vedení veřejně obchodovaných společností nachystala Viviane Redingová, komisařka odpovědná za oblast justice, a že její představy už uvnitř komise samotné u většiny kolegů narážejí na silný odpor. Proti povinným kvótám se staví i silná skupina členských zemí unie, takže jsou tu dvě tak silné překážky, že jejich překonání by se rovnalo výhře v loterii ve zmíněném hlášení. Pro komisařku Redingovou bylo nanejvýš nepříjemné, že proti jejímu návrhu se v Evropské komisi postavily tak těžké váhy jako třeba Neelie Kroesová, která než přišla do Bruselu, zastávala řadu vysokých funkcí v soukromých společnostech.   

Zcela střízlivě nahlíženo, jediného spojence má komisařka Redingová v Evropském parlamentu, kde převažuje názor, že oblastí, kde ženy při profesním růstu narážejí na pomyslný skleněný strop, je stále příliš mnoho. Proto například výbor pro hospodářské záležitosti Evropského parlamentu tento týden důrazně vzkázal prezidentům a premiérům, že by neměli jako dalšího člena vedení Evropské centrální banky schválit Lucemburčana Yvese Mersche. Jeho jmenováním by se až do roku 2018 zacementovalo třiadvacetičlenné vedení jedné z nejdůležitějších institucí eurozóny v čistě maskulinním složení. I tato výzva však zůstane s největší pravděpodobností oslyšena.   

Paradoxem je, že munice pro střelbu hájící přiměřenější šance žen a mužů se nachází více než snadno. Z evropských statistik vyplývá, že ve správních a dozorčích radách společností najdeme ani ne patnáct procent žen a na předsednických místech jsou žen procenta sotva tři. To poněkud nekoresponduje s jiným statistickým údajem, že mezi absolventy opouštějícími univerzity a vysoké školy je poměr žen a mužů 59 ku 41.   

Ještě větším paradoxem ovšem je, že vydatná porce důkazů o horším prosazování žen by se našla uvnitř Evropské komise samotné. Nepoměr není tak nápadný jako ve správních a dozorčích radách soukromých společností. Ale třetina žen mezi sedmadvaceti komisaři a dvacet sedm procent žen ve vysokých manažerských funkcích Evropské komise jsou údaje, které přece jen mluví samy za sebe.   

Hlavolam, který se komisařce Redingové nedaří rozlousknout, se dá popsat následovně. Statistická data jasně poukazují na existenci vážného problému, ale dosud nebyla jednoznačně zodpovězena otázka, jaký postup je vhodný k jeho nápravě. Sama komisařka se přiznala, že k celé záležitosti chová vnitřně rozporné pocity. "Osobně povinné kvóty nemám příliš ráda, líbí se mi však jejich výsledky," svěřila se letos na jaře novinářům.   

Tento týden pro komisařku Redingovou skončil nepřiznanou, ale citelnou porážkou, protože se rozhodla raději nenechat Evropskou komisi o svém návrhu hlasovat a celou věc stáhla s odkazem na další nezbytné konzultace. Znamená to snad, že zmíněný skleněný strop bránící profesnímu vzestupu žen zůstal pevně na místě? V tuto chvíli určitě. Ale paličatá komisařka Redingová nemyslí jen na výsledek jedné bitvy, ale celého tažení.