Byl to totiž on, kdo si loni na podzim vymohl, aby se předčasné parlamentní volby konaly už letos na jaře, v naději, že právě on bude jejich vítězem. Těžko si tedy může stěžovat, když tolik o vysokou státní funkci usiloval.

Zadruhé, na udílení stodenní milosti není čas hlavně proto, že stav řecké ekonomiky a financí a z ní se odvíjející potíže eurozóny je natolik kritický, že řešení nesnese žádný odklad. 

Koneckonců, jeden odklad si už počátkem května vynutil výsledek předčasných voleb, na jehož základě se nepodařilo v Athénách sestavit vládu, takže minulou neděli museli Řekové k hlasovacím urnám ještě jednou. Během takřka dvouměsíční prodlevy se samozřejmě s dříve dohodnutými a slibovanými reformami nepohnulo ani o píď.

O to bude mít nyní předseda nové řecké vlády těžší, protože jeho hlavním předvolebním tahákem byl slib, že zemi vyvede z krize a že ji zároveň udrží v eurozóně. Nejtěžší úkol, který Antonise Samarase v nejbližších dnech čeká, je sestavit tým, který by vyjednavačům zastupujícím trojici Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu vysvětlil, že to nejmenší, co Řecko akutně potřebuje, je změna termínů plnění letos dohodnutého memoranda, především podmínky, že reformy se uskuteční do roku 2014. Samaras chce alespoň dvouletý odklad do roku 2016.