V souladu s přáním většiny svých spoluobčanů sice ujišťoval, že země bude nadále používat euro, ale zároveň sliboval, že pokud stane v čele vlády, zbaví Atény dosavadních dohod s trojkou věřitelů – Mezinárodním měnovým fondem, Evropskou centrální bankou a Evropskou komisí – a zbaví zemi nepopulárních úspor.

Když dnes Tsipras svou někdejší rétoriku mírně brzdí, je to paradoxně proto, že by se mu jeho přání dostat se k moci mohlo splnit. Tuto vyhlídku přiblížil nynější premiér Antonis Samaras, když se rozhodl, že urychlí volbu prezidenta, ačkoli se vládní koalice konzervativců a socialistů nemůže spolehnout, že sežene alespoň v třetím kole, které se má konat 29. prosince, v parlamentu potřebnou třípětinovou většinu.

Podle ústavy pokud není hlava státu vybrána ani ve třetím, rozhodujícím kole, je nutno vypsat parlamentní volby. Řecko si tak vyzkouší, že i když jeho prezident má převážně ceremoniální pravomoci a reprezentativní roli, může se jeho volba stát politikou první třídy.