"Otrok odvozuje své jistoty od závislosti na druhých, a potud také otrokem zůstává. Jistota svobodného člověka vyplývá z toho, že je pánem věcí svých, že má kontrolu, že rozhoduje, že se účastní a že sám vlastní budoucnost spoluvytváří. Pravé jistoty člověka vyplývají z rodiny, do níž se narodil, z obce, v níž se účastní, z podniku, ve kterém spolupracuje, a ze státu, kterému může plně a bez výhrad důvěřovat.“ K výše uvedenému bohatství ale může společnost – i ta česká, dospět, existuje.

Cesta vede hlavně skrze podniky, instituce a obce, kde pracují. Hospodářská autonomie národního kapitalismu první republiky již vymizela. „Podniky totiž, nikoli stát, kapitalizují a investují část výsledků jejich práce a úsilí. Čím víc vyděláš, tím víc si můžeš odložit (A.B. - a co Enron a finanční krize a nenasytní soukromí bankéři v r. 2008). Podnik sám obvykle zdvojnásobuje zvolenou výši individuálního vkladu. Tato část sociálního pojištění je určována prací a rozhodovací volbou zaměstnance. K tomu pak přistupuje z daní financované národní pojištění, které poskytuje životní minimum stejné pro všechny. Podobně se financuje podniková zdravotní péče a vzdělání. Domky a byty jsou obvykle přímo vlastněny, při odchodu do důchodu výhodně prodávány mladším generacím a nahrazeny levnějším bydlením, Navíc existují individuální kapitálové investice v podnicích, v akciích, v bankách a ve skupinových investičních sdruženích. Když se to vše tak někdy po té padesátce sečte (lidé odcházejí na penzi stále dříve a věnují se drobnému soukromému podnikání či službám), tak to vytváří tu prostou skutečnost, že věková skupina nad 55 let věku je tou nejzámožnější skupinou v celé Americe. Taková je životní jistota. Být nezávislým, odstěhovat se na penzi na Floridu, cestovat po světě a dělat si, co se člověku zachce. Vědět, že o děti je dobře postaráno, že jejich budoucnost je dobře vyřešena a že jejich životní cyklus se bude materiálně zakládat na úspěších životních cyklů předcházejících generací“.

Pane Zelený: Dnes v Česku a v Evropě platí, že důstojný důchod může zajistit jen stát a v NSR, Rakousku, Dánsku a Švédsku jej zajišťuje. Vaše vize odporuje českému a evropskému snu solidarity a pohody. My pracujeme, abychom žili, v USA žijí, aby pracovali.