Z korespondence, která je denně doručována Energetickému regulačnímu úřadu (ERÚ), mimo jiné zjišťujeme nejnovější trendy, které opanovaly podomní prodej. Ne každá nabídka přednesená u domovních dveří musí být nutně záludná a špatná, novodobí „šmejdi" ale bohužel profesi obchodních cestujících vybudovali nedobré jméno. Přinejmenším opatrnost je tedy namístě úplně vždy.

V oblasti energetiky zaujala podomní prodejce nejdříve elektřina – zcela logicky, protože ji využívá každý a trhu s plynem přitom rozumí málokdo, i přestože jsou pravidla přehledná. Spotřebitelé, kteří mířili za nižší cenou prostřednictvím těchto obchodníků, často skončili s nevýhodnými smlouvami z ekonomického i právního hlediska. Plyn přibyl do portfolia „šmejdů" vzápětí a to podle stejných not. Nyní tu ale máme novinku. Zájmu rádoby zprostředkovatelů se těší i teplo, respektive tepelná energie.

Situace v teple není zdaleka tak jednoduchá jako u elektřiny a plynu. Obchodníci cílí na poměrně úzce vymezený trh. Teplo a teplou vodu potřebujeme všichni. Velká část populace využívá centrálního zásobování tepelnou energií, kde daná uzavřená síť mívá jen jediného dodavatele. Jakou konkurenční nabídku může takovým lidem obchodník dát? Cesta se bohužel našla.