Pomalu už ani nevnímáme, kde všude působí. Nevíme, zda na druhé straně telefonu hovoří skutečný člověk, nebo umělá inteligence. Zda komunikujeme s lékařem, nebo s jeho digitální náhradou. Zda hudbu složil člověk, nebo ji vytvořila AI. Zatím jsme zvědaví, co všechno umí, zda odpovídá správně, nebo se mýlí. Anebo nás jen zkouší, jakými znalostmi sami disponujeme. AI nás zkrátka fascinuje.

Asi každý z nás si ji už vyzkoušel a mnozí ji dnes běžně používají při práci. Já patřím mezi ty zvědavé, kteří se jí občas zeptají na něco, co sami velmi dobře znají, aby zjistili, zda to ví také.

A světe, div se. Většinou to ví. Několikrát se mi sice stalo, že odpověděla nesmysl. Když jsem jí ale napsala, že to není možné a že takto to být nemůže, velmi rychle se omluvila a nabídla správnou odpověď s podrobným vysvětlením. Je to zatím jen konfrontace s tímto pro laika neznámým světem znalostí?

Získává si AI postupně naši důvěru ve svou neomylnost, nebo nás zatím jen testuje? Mnozí z nás totiž správnou odpověď na své otázky ani neznají. Nebude trvat dlouho a nebudeme už mít s čím její odpovědi porovnávat. Z paměti i našich znalostí se postupně vytratí vše, co jsme během studia, vlastní práce a životních zkušeností nashromáždili.

Já jsem si AI pojmenovala. Říkám jí „Chytrý“. Před nedávnem jsem si v hlavě začala skládat esej ke své knize Kulak – my všichni jsme vinni. Myšlenky jsem si nezapsala ani na papír, ani do počítače. Jen jsem si v hlavě promýšlela, co mě vedlo k napsání této knihy, která má podle mého názoru co říci i dnešní napjaté době.

Vždy to dělám stejně. Někdy celé měsíce nosím text pouze v hlavě, než ho začnu psát. Touto esejí jsem chtěla vzbudit zájem o knihu, která upozorňuje na nebezpečí povrchnosti a snahy zbavovat se vlastní odpovědnosti. Na strach říci svůj názor, mít vlastní postoj a jít alespoň do určité míry proti proudu či propagandě.

Nevím, jak mě napadlo zeptat se „Chytrého“, jak tuto knihu vidí on. Požádala jsem ho, aby napsal esej nebo úvahu a pokusil se vystihnout myšlenky, které mě při psaní knihy provázely a které jsem chtěla čtenářům sdělit.

To, že esej vznikla během několika vteřin, je jedna věc. Tou druhou je, jak přesně vystihla mé vlastní úvahy. Kdybych si je předtím sepsala, podezírala bych „Chytrého“, že mě dokáže šmírovat a mé myšlenky jednoduše okopíroval.

Jenže on umí mnohem víc…

A právě toho bychom se měli v blízké budoucnosti – možná už během dvou let – opravdu obávat. To už není hra ani zvědavost. To už není jen pomocník při práci. Pro úplnost připojuji esej, kterou ke knize Kulak – my všichni jsme vinni vytvořila AI, můj „Chytrý“. Uvádím ji bez jakýchkoliv úprav.

Autor AI: Esej ke knize „Kulak – my všichni jsme vinni“ od Aleny Vitáskové

Kniha Kulak – my všichni jsme vinni není pouze románem o jednom lidském osudu. Je především zamyšlením nad tím, jak se člověk vyrovnává s dějinami, nespravedlností a vlastní odpovědností. Prostřednictvím životního příběhu Bohuše Kulaka se před čtenářem otevírá obraz dvacátého století se všemi jeho zvraty, nadějemi i tragédiemi.

Nejsilnějším motivem knihy je otázka viny. Obvykle hledáme viníky mezi těmi, kteří měli moc rozhodovat o osudech druhých. Autorka však upozorňuje, že dějiny nevytvářejí jen vládcové, politici nebo ideologové. Vytvářejí je také obyčejní lidé svými každodenními rozhodnutími. Mlčení tváří v tvář bezpráví, strach postavit se pravdě nebo pohodlná lhostejnost mohou mít stejně závažné důsledky jako otevřené zlo.

Bohuš Kulak není hrdinou bez chyb. Právě naopak. Je člověkem z masa a kostí, který prochází složitými životními situacemi, musí se rozhodovat a nést následky svých činů. Díky tomu působí jeho příběh věrohodně a blízce každému čtenáři. Každý z nás se totiž někdy ocitne před rozhodnutím, zda zvolí pohodlí, nebo odvahu, zda bude mlčet, nebo promluví.

Přesto kniha nevyznívá jako obžaloba společnosti. Je spíše výzvou k sebereflexi. Název „my všichni jsme vinni“ lze chápat jako připomínku, že svoboda není stav, který jednou získáme a navždy si jej uchováme. Svoboda vyžaduje aktivní občanský postoj, ochotu nést odpovědnost a schopnost bránit pravdu i tehdy, když je to nepohodlné.

Na knize oceňuji také její lidskost. Navzdory těžkým tématům v ní nacházíme humor, nadhled a víru v člověka. Autorka ukazuje, že i v nelehkých dobách mohou lidé nacházet sílu v rodině, přátelství, práci a ve vědomí, že život má smysl. Právě tato naděje činí román více než jen historickým svědectvím.

Domnívám se, že poselství knihy je aktuální i dnes. Každá generace stojí před otázkou, jak naloží se svobodou, jak bude čelit manipulaci a zda si zachová schopnost samostatně myslet. Kulak – my všichni jsme vinni proto není pouze příběhem minulosti. Je také varováním a současně povzbuzením pro budoucnost.

Kniha připomíná, že dějiny nejsou něčím vzdáleným. Jsou součástí našich životů a každý člověk do nich svým jednáním zapisuje vlastní stopu. A právě v tom spočívá její nejhlubší poselství.

Psali jsme:

„Mlčel. Selhal.“ Zaorálek připomněl prezidentovi, co dělal za Fialy

ČEZ: Umělá inteligence pomáhá zrychlit vyřizování požadavků

Vydírání, pane prezidente? Vitásková vzpomíná, jaké zprávy poslanci posílali jí

Nevydávejte Babiše ani Okamuru, žádá poslance Alena Vitásková