Polemizovat dál na toto téma považuji za bezpředmětné, i když zejména skandální tvrzení autorky, že Klausův a můj způsob diskuse možná nejsou „slučitelné s ústavněprávními normami jednotlivých evropských států“, by zasluhovalo razantní odpověď. Jedná se v každém případě o názornou ilustraci pojetí veřejné debaty v německém duchu, kde je každý, kdo vybočí z elitami přikázaného názorového koridoru, okamžitě stigmatizován jako nepřítel demokracie, a pokud si dovolí vstoupit do politiky, mediální tamtamy začnou bít na poplach před ohrožením ústavního pořádku a politického systému.

Proto se raději zaměřím na situaci v Německu, o níž Hahnová mluví jako o vzorné demokratické zemi, kde spokojenému lidu vládnou zvolení představitelé a sdělovací prostředky se překonávají v tom, aby čtenářům zajistily pluralitu názorů. Pokud jde o migrační krizi, byl jsem poučen, že mně unikly v deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) a v týdeníku Spiegel „obdivuhodně přesné analýzy tehdejší situace (tj. migrační krize v létě 2015) a nastávajících potíží, které přijímání uprchlíků s sebou přineslo … texty informativní, věcné a diferencující...“ V takto obecném duchu se nese celý příspěvek E. Hahnové. Neuvádí jedinou konkrétní stať, nejmenuje žádného skutečně kritického žurnalistu, pomíjí břitkou analýzu politické korektnosti z pera T. Sarrazina, mlčí o Alternativě pro Německo (AfD). Konkrétní tedy budu já a pokusím se obhájit své tvrzení z předchozího článku, že „svoboda myšlení a vyjadřování …již léta v Německu bídně živoří,“ a to na základě zpravodajství o AfD.

Alternative für Deutschland je nejúspěšnější novou politickou stranou za posledních třicet let. V současnosti je zastoupena v deseti ze 16 zemských sněmů SRN, přičemž dvakrát dostala přes 20 % hlasů a dokázala porazit jak SPD, tak CDU. Považuje se za liberálně-konzervativní stranu, která zaplňuje prostor v pravém středu, uvolněný úprkem CDU doleva. Páteří její ekonomické politiky jsou nižší daně, omezení státních subvencí, redukce byrokracie a svobodný obchod. Podpora tradiční rodiny, willkommenskultur pro nově narozené a ještě nenarozené děti bílých Němců, obrana německé kultury proti rozpínavosti islámu, stop feminismu a sexualizaci školní výuky jsou principy, které mají v dnešním zelenorudém Německu zřetelný konzervativní charakter, i když nejsou ničím jiným než projevem zdravého rozumu. Odtud také výrazný euroskepticismus AfD a skepse vůči tzv. ochraně klimatu. Její vo- O „svobodné“ politické diskusi v Německu Odpověď Evy Hahnové (O anti-demokratické agitaci, LtN 9/2016) na můj příspěvek „Potíže Evy Hahnové s migrací“ (LtN, 8/2016) se opět nese v povýšeně karatelském tónu západního intelektuála, který se marně pokouší vysvětlit „zabedněncům“ z „Východu“, co je to demokratická diskuse. Aleš Valenta foto:archiv společnost Literární noviny 11/2016 padají obě státní televize (ZDF a ARD) i Německý rozhlas. Televizní debaty probíhají zpravidla tak, že představitel AfD musí čelit čtyřem nebo pěti agresivním protivníkům z ostatních stran, jakož i moderátorovi, který se nestrannost ani nepokouší předstírat. Nejničemněji se chovají německá média v záležitosti fyzických útoků proti členům AfD. Zejména od březnových volebních úspěchů strany nepřestávají zfanatizované levičácké bojůvky (tzv. Antifa) zapalovat auta, poškozovat domy a ohrožovat zdraví členů AfD, jejichž adresy, telefony a fotografie „antifašisté“ se zřejmým záměrem zveřejňují na internetu. Do dnešní doby došlo ke stovkám podobných incidentů. Představitel duryňské AfD B. Höcke se kvůli neustálým výhrůžkám Antify raději přestěhoval, místopředsedkyně strany von Storchová se už měsíce pohybuje po Německu výhradně s policejní ochranou. Květnový sjezd AfD ve Stuttgartu by se bez masivní policejní asistence vůbec nemohl konat. A reakce německých médií, která rozčileně referují o každém křivém slovu proti milovaným migrantům a jejich „vítačům“? Hrobové ticho, v nejlepším případě – velmi zřídka – stručná zprávička. Reportáž FAZ z 16. 5. (Když jde o násilí proti pravici, platí jiná měřítka) je naprostou výjimkou. Ale ani její autor se nezmohl na odsouzení těchto činů. Omezil se na výčet násilných činů Antify a předstíraný podiv nad tím, že se o tomto problému nekoná veřejná debata. Ale co je nejhorší: dosud nebyl jediný pachatel dopaden a postaven před soud, což nepochybně souvisí s tím, že ani jeden politik z vládně-opozičního partajního kartelu tento skandál neodsoudil. Proč také, když jim násilí proti nepohodlné konkurenci evidentně vyhovuje. O míře zglajchšaltování veřejných poměrů v SRN svědčí ale snad ještě více než jednotná politicko-mediální fronta projevy představitelů církví a odborů. Starší mezi námi pamatují, jak v komunismu musela Ústřední rada odborů či Svaz žen papouškovat při různých příležitostech oficiální linii KSČ. V onom údajně pluralitním Německu je to „nemlich“ to samé. Posuďte: Na prvomájové manifestaci největší odborové centrály DGB její předseda R. Hoffmann odsoudil AfD, která prý nejen „hecuje“ proti cizincům, ale také rozbíjí sociální stát! Krátce poté se konal v Lipsku Katolický den, kam církev jako vždy pozvala představitele všech parlamentních stran, ale nikoliv AfD. Proč? Podle prezidenta Ústředního výboru německých katolíků biskupa T. Sternberga je to totiž „nekřesťanská“ strana. Něco tu hodně smrdí lební úspěchy v letošním roce mají ovšem svůj základ v ostré kritice vládní migrační politiky.