Odpověď Evy Hahnové (O antidemokratické agitaci, LtN 9/2016) na můj příspěvek Potíže Evy Hahnové s migrací (LtN, 7/2016) se opět nese v povýšeně karatelském tónu západního intelektuála, který se marně pokouší vysvětlit „zabedněncům“ z „Východu“, co je to demokratická diskuse.

Polemizovat dál na toto téma považuji za bezpředmětné, i když zejména skandální tvrzení autorky, že Klausův a můj způsob diskuse možná nejsou „slučitelné s ústavněprávními normami jednotlivých evropských států“, by zasluhovalo razantní odpověď. Jedná se v každém případě o názornou ilustraci pojetí veřejné debaty v německém duchu, kde je každý, kdo vybočí z elitami přikázaného názorového koridoru, okamžitě stigmatizován jako nepřítel demokracie, a pokud si dovolí vstoupit do politiky, mediální tamtamy začnou bít na poplach před ohrožením ústavního pořádku a politického systému.

Proto se raději zaměřím na situaci v Německu, o němž Hahnová mluví jako o vzorné demokratické zemi, kde spokojenému lidu vládnou zvolení představitelé a sdělovací prostředky se překonávají v tom, aby čtenářům zajistily pluralitu názorů.

Pokud jde migrační krizi, byl jsem poučen, že mně unikly v deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) a v týdeníku Spiegel „obdivuhodně přesné analýzy tehdejší situace [tj. migrační krize v létě 2015] a nastávajících potíží, které přijímání uprchlíků s sebou přineslo … texty informativní, věcné a diferencující...“ V takto obecném duchu se nese celý příspěvek E. Hahnové.

Neuvádí jedinou konkrétní stať, nejmenuje žádného skutečně kritického žurnalistu, pomíjí břitkou analýzu politické korektnosti z pera T. Sarrazina, mlčí o Alternativě pro Německo (AfD). Konkrétní tedy budu já a pokusím se obhájit své tvrzení z předchozího článku, že „svoboda myšlení a vyjadřování …již léta v Německu bídně živoří,“ a to na základě zpravodajství o AfD.