Alexander Mercouris: Volné ruce pro řeckou dohodu s Ruskem. Bruselská noční můra

Největší zpráva minulého týdne byla, že 24. dubna na summitu v Rize Řecko nedospělo k předběžné dohodě s ministry financí eurozóny, přičemž řecký ministr financí Varufakis dostal vynadáno a celá schůzka skončila předčasně. Druhá největší zpráva byla, že Řecko minulý týden nepodepsalo dohodu s Gazpromem, která byla ostře sledována již od Tsiprasovy návštěvy v Moskvě.

EU zabránila dohodě

Před několika dny jsem napsal článek pro server Russia Insider, v němž vysvětluji, že důvodem, proč si Evropská komise tak pospíšila s antimonopolním opatřením proti Gazpromu, byly právě obavy z možné dohody Řecka s Gazpromem.
Mezitím jsem vedl rozsáhlou debatu s jistým zdrojem v Athénách. Ten mi potvrdil, že řecká vláda nakonec torpédovala nabídku Gazpromu (připravenou k podpisu 23. dubna) poté, co dostala varování ze strany Evropské komise, že podmínky smlouvy jsou v rozporu s evropským právem, jmenovitě se Třetím energetickým balíčkem.

„Smířlivý“ postoj nic nepřinesl

Můj zdroj mě informoval, že řecká vláda se v této záležitosti nakonec neodvážila postavit proti Evropské komisi, protože se obávala, že by ohrozila jednání s ministry financí zemí EU na schůzce eurozóny, která se měla konat den nato.

Jenomže z jednání na schůzce eurozóny nebylo vůbec nic. Svým odmítnutím podepsat smlouvu s Gazpromem si Řecko rozhodně nekoupilo přízeň EU, a řecký ministr financí Varufakis měl tudíž na jednání v ruce hodně slabé karty. Bez pěti miliard, které mohl dostat od Gazpromu, mu nezbývalo než žebrat o peníze - s předvídatelným výsledkem: nedostal nic.

Vyjednávací strategie Řecka nedává příliš smysl a prozrazuje nejednotnou a nezkušenou vládu. Nemá smysl nadbíhat Moskvě, pokud Řecko není připraveno dovést věc do konce. Bylo naprosto předvídatelné, že činitelé EU budou mít námitky proti jakékoli smlouvě, jež by Řecko chtělo uzavřít s Ruskem nebo s Gazpromem. Jestliže Řecko není připraveno postavit se v této věci orgánům EU, nemělo se do celé věci vůbec pouštět. Rusové musejí být vývojem událostí dost otrávení, protože nejsou rádi, když je někdo vodí za nos. Současně si Řecko znepřátelilo hodnostáře EU, kteří jsou teď přesvědčeni, že odmítavý postoj Řecka k úsporným opatřením je ve skutečnosti bluf.

Řecký pokus koláč mít i jíst

V tom mají nejspíš pravdu. Nejnovější průzkumy ukazují, že 72% Řeků si přeje zachovat euro a stále ještě chce, aby se Řecko s EU dohodlo. Proti je pouhých 23%.

Tato čísla v souvislosti s nedokončenou dohodou s Gazpromem řeknou evropským politikům, že Řecko nakonec přijde k rozumu, a proto není třeba mu činit jakékoli ústupky.

Syriza teď platí za způsob, kterým vyhrála volby: tvrdila totiž řeckým voličům, že mohou mít obojí – konec utahování opasků i zachování eura. To byl ovšem slib, který nemohla dodržet, protože to prostě nebylo v její moci. Od začátku vypadal jako nezodpovědný pokus blafovat, který v případě, že kdokoli zavelí vyložit karty na stůl, zanechá Syrizu i samotné Řecko na holičkách.

Padne řecká vláda?

Vyhlídky vlády, sestavené Syrizou, momentálně nevypadají nijak růžově. Protože dohoda s Gazpromem je ze hry, Řecko má na výběr jen mezi ústupem – který bude znamenat prodloužení rozpočtových škrtů na blíže neurčenou dobu – možná s několika kosmetickými úpravami – nebo vytlačení z eurozóny.

Při tom, jak vše vypadá, si spíše myslím, že Řecko ustoupí. Politická cena tohoto kroku bude velmi vysoká a nejsem si jist, zda v tom případě současná vláda přežije, alespoň ve své současné podobě. Politická cena „Grexitu“, tedy odchodu Řecka z Eurozóny, je ovšem ještě mnohem vyšší, a já podezřívám řeckou vládu, že udělá cokoli proto, aby se mu vyhnula.

Německý konec řecké báje

Jenže i tak zůstává vysoce pravděpodobné, že Řecko bude z eurozóny nakonec vytlačeno, ať udělá, co chce. V konečném důsledku je totiž řecký dluh neudržitelný. Současně je ovšem nerealistické předpokládat, že Řecko dokáže do nekonečna udržet současný stav škrtů. Pokud by nepřišel zásadní zlom v evropské politice, který by mu dovolil trochu vydechnout – a to se nejeví jako pravděpodobné – „Grexit“ bude nakonec nevyhnutelný. Ekonomicky neudržitelnou situaci, totiž nakonec neudržíte ani politicky.

Nedávná vyjádření Německa dávají tušit, že německé politiky tato myšlenka – pozdě, ale přece – rovněž napadla. Je veřejným tajemstvím, že německý ministr financí Wolfgang Schauble „Grexit“ chce, protože ho pokládá za jediný způsob, jak celou „řeckou báji“ ukončit.

Po bankrotu stále v Eurozóně?

V tomto okamžiku je důležité se krátce zamyslet nad názorem, k němuž se v současné době přiklání stále více lidí, dokonce i v samotném Řecku: Několik komentátorů, včetně Wolfganga Munchaua z deníku Financial Times, nyní tvrdí, že právně neexistuje důvod, proč by si Řecko nemělo ponechat euro i pokud ztratí schopnost splácet svůj dluh, a že by si ho také ponechat mělo.

Z právního hlediska mají tyto hlasy naprostou pravdu – přesně to se mělo stát v roce 2010. Řecku se mělo dovolit, aby restrukturalizovalo svůj dluh (což v praxi stejně znamená státní bankrot), aby ho postavilo na udržitelný základ, mohlo zůstat v eurozóně a zachovat si euro.

Eurozóna je měnovou unií, ne unií platební, takže nebyl žádný logický, ani právní důvod pro to, aby ostatní státy nebo instituce převzaly odpovědnost za řecký dluh pomocí záchranného balíčku. Řecku rozhodně neměla být poskytnuta pomoc, kterou nemohlo reálně nikdy splatit. Takový postup je mimochodem protiprávní, pokud smlouvy vykládáme jakýmkoli objektivním způsobem.

Nakonec dojde na drachmy

Na takový postup je ale už pozdě. EU nemůže Řecko nechat, aby ztratilo schopnost splácet obrovské sumy, které dluží institucím EU a současně si ponechalo euro. Založilo by to zcela nepřijatelný precedens, kterého by ostatní těžce zadlužené státy Eurozóny byly ve velkém pokušení využít. Z toho důvodu ho méně problémové státy eurozóny i evropské úřady nebudou chtít využít.

Co se stane daleko pravděpodobněji, je, že pokud, nebo spíše až, Řecko vyhlásí bankrot, Evropská centrální banka zakrátko (pravděpodobně během víkendu) stáhne podporu, kterou poskytuje řeckým bankám. V tom okamžiku nebude mít řecká centrální banka jinou možnost, než začít tisknout drachmy, aby banky udržela. A v tom okamžiku bude členství Řecka v eurozóně minulostí.

Důsledky „Grexitu“: Katastrofa

Bezprostřední důsledky „Grexitu“ budou pro Řecko katastrofální. Nová měna bude mít pramálo důvěry, proběhne run na banky, z nichž se většina položí, a spirála inflace se roztočí do obrátek.

V tom okamžiku možná Řecko nebude mít na výběr jinou možnost, než obrátit se na zemi, která je jeho největším partnerem v rámci dvoustranných obchodních vztahů a současně jedinou zemí, schopnou Řecku poskytnout energie a nakrmit ho, aby přežilo.

Tou zemí je Rusko, největší evropský producent energií a potravin. Jenže pokud pak Rusové Řecku pomohou, bude to už probíhat podle jejich podmínek.

Odložme na chvíli stranou spekulace o středomořských námořních základnách (které Rusko nechce ani nepotřebuje). Pak je ovšem jasné, že dohoda bude znamenat nějakou formu oživení záležitosti s Gazpromem.

S koncem eura přijde svoboda?

V okamžiku, kdy Řecko nebude mít euro, Evropská unie nemá čím na Řecko tlačit. Jižní a východní státy EU jsou nešťastné ze sankcí a politiky proti Gazpromu, ale nicméně obojí dodržují, protože nechtějí přijít ani o strukturální či záchranné fondy EU, ani o naděje na přijetí eura.

Jenže pokud Řecko z eurozóny vyloučí, v této pozici už nebude. Strukturální fondy i fondy záchranné budou ztraceny navždy. Řecko je nemá k dispozici nyní a naprosto jistě je nedostane k dispozici ani v budoucnu, pokud se vzdá eura a proběhne státní bankrot.

A tím, že Řecko vykopnou z eurozóny, přičemž bude mít mizivé vyhlídky na to, že by se do ní v budoucnosti vrátilo – minimálně ne do té doby, než bude schopno splácet dluhy vůči evropským institucím – padá i páka, spočívající v naději na připojení ke společné měně.

Neexistuje mechanismus, jak vyloučit zemi z EU. V případě Grexitu by Řecko stále zůstalo členem EU a mohlo by využívat výhod společného trhu. Současně by ale mělo svobodu činit ve vztahu k dohodě s Gazpromem cokoli uzná za vhodné. Evropská komise by mohla vůči Řecku v takovém případě podniknout právní kroky, ale v okamžiku, kdy by chybělo financování z EU není jasné, k čemu by jí byly.

Řecko by také mělo volnost vetovat sankce proti Rusku, pokud by s nimi nesouhlasilo, bez obav z odvety.

Neříkám, že přesně toto se v případě „Grexitu“ stane. V konečném důsledku bude vývoj situace záviset na tom, jak se bude po případném odchodu z eurozóny vyvíjet vnitropolitická situace v samotném Řecku. Je ale pravdou, že by Řecku „Grexit“ dal možnost konečně jednat nezávisle. Zda ji využije – to už je jiný příběh.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.