“Konečně se pochlapil! Myslí to upřímně. Zásadní slovo do pranice.” Antiimigrační národní straně Ukip, půl roku před volbami, vezme vítr z plachet. Ta je po obecních volbách třetí nejsilnější stranou a útočí převážně na konzervatice, kterým už dokonce přebrala dva poslance. Podobně jako Demokraté ve Švédsku by se populisté mohli stát jazýčkem na vahách, či dokonce připravit premiéra o vládu.

Jak už to dnes bývá, populisté často formulují obavy a starosti voličů, na které hlavní strany sjednocené pod praporem jednotné “korektní” ideologie reagují jen opovržením. Jistě protestní populistické strany jsou mnohdy praštěné a jejich program někdy absurdní, ale většinou vyjadřují i oprávněné problémy voličů. Jestliže někdo vidí krizi politického systému, tak by měl vědět, že ji vytváří oligarchická jednota mainstreamu, jež odmítá diskutovat prakticky o všech palčivých problémech dneška: o existenci eura, unijní kartelové, zelené nebo genderové politice, stejně jako o problému neomezovaného přistěhovalectví. Lidé se bouří většinou právem a zabetonovaná politika není politika, natož demokracie.

Cameronův možná taktický projev půl roku před volbami, je proto důležitý už v tom, že vůbec otevřel a uznal problém a do jisté míry i svou porážku. Vláda, totiž slíbila, že statisíce přistěhovalců ročně sníží na desetitisíce a roční statistika opět vykázala podobný přírůstek jako v letech minulých (dalších 260 000 do konce letošního června). Ne, že by se vláda nesnažila, nebylo však pro byrokracii snadné rozlišovat mezi pravými a falešnými studenty, kontrolovat fiktivní manželství a vůbec rozhodovat o potenciálně schopných kandidátech. O přínosu těch potřebných málokdo pochybuje. Vláda sice snížila průměr příchozích ze zámoří o 25 procent, nemá však vliv na počet z Unie. Od otevření hranic novým postkomunistickým zemím (2004) stoupl celkový počet obyvatel Británie téměř o šest milionů. Letos poprvé v historii předhonila populaci o tolik rozlehlejší Francie a anglické území bez řídce osídleného Skotska patří mezi nejzalidněnější části světa. Pro srovnání; je to jako kdyby Česká republika měla místo deseti, milionů třicet.