Nenápadný kandidát během prezidentského klání mluvil o potřebě investic k růstu, které by měly korigovat nešťastný (německý) deflační diktát škrtů fiskálního paktu, pod kterým se už hroutí Španělsko i Portugalsko a v případě řeckého exitu, by zasáhl i solventnější Itálii. A sotva zvolen, vytvořil si alianci Španělska s Itálií, získal podporu MMF a ECB ba dokonce i OECD, a vytasil se na první schůzi eurozóny s dávnou bruselskou myšlenkou solidárních eurobondů na společné sdílení dluhů. “Proč musí Španělsko platit šestiprocentní úrok, zatímco Německo získává finance na obsluhu svého (nemalého) dluhu téměř zadarmo?” A s neskrývaným potěšením prohlásil: “Pro paní Merkelovou jsou eurobondy zakončením integračního procesu, pro mě naopak počátkem.”

Jenomže německá veřejnost považuje eurobondy (peníze opilcům) za naprosto nepřijatelné a dokonce i za nelegální (Merkelová), stačí si připomenout s jakými potížemi prosadila německá kancléřka fiskální pakt v parlamentu a Hollande si vysloužil nelichotivých epitet jako například” advokát předlužených států” a podobně. A tak se kancléřka diplomaticky odmlčela a nechala za sebe mluvit Estonce a Finy, ostatně jak známo má podporu v podstatě celého Zaalpí (Čechy nevyjímaje). Koneckonců je třeba mít pochopení, když Hollanda čekají volby do Národního shromáždění (17. června) a na další schůzi koncem června i po řeckých volbách bude všecko jinak.