Většinou dosáhli značného úspěchu v umění nebo v nějakém humanitním oboru a mají osobní kouzlo (charisma), umí mluvit a tak na výsluní mediálního zájmu hovoří ex cathedra o morálce, filosofii, náboženství, ekonomii a politice, jako by nevěděli, že lidské vědění je omezené. Představme si, že by se laureát nobelovy ceny za genetiku vyjadřoval k problému využití jaderné energie nebo o náboženství. Tihle intelektuálové totiž tyjí z rozšířené pověry prostých lidí, kteří nemají důvěru ve vlastní zdravý úsudek a neumí dobře artikulovat, že z titulu jedné odbornosti, jim přísluší autorita na všechno. Jenomže konstrukce všechna je značně problematická, protože myšlenková syntéza, kdysi se říkávalo světonazor podle německého weltanschaung, není možná (lidské myšlení je parciální) a je to právě onen zdravý rozum, který má výsostní právo intelektuální antirealismus popírat.