Povinný optimismus ideologie však musí nad ošklivou realitou vítězit, tak jako vítězil ve statistikách uhlí a ocele v dávném socialismu a končil ujištěním, že maso bude. Technokraty v Bruselu příčiny krize zajímat ani nemohou, ti zápasí o moc v mlze byrokratického „ptydepe“ a řídí se papírovými deklaracemi a smlouvami, prohlášením posledního sjezdu.

Za to staří matadoři a tvůrci eura, ti se umí vyjádřit. Otřesný příklad čiré demagogie poskytl Jean-Claude Trichet (LN 13. 7.), exšéf ECB (2003-2011), známý svou vírou v nerozbornou společnou měnu, za kterou dostal několik vyznamenání od svých politických kamarádů. To on podporoval masivní investice do španělské a irské úvěrové konjunktury bez ohledu na místní inflaci, šlo a princip jednotné úrokové míry a větší integraci Evropy. Když si Irští vládní ekonomové všimli svého přehřátého hospodářství a ptali se v Bruselu, co s tím, bylo jim řečeno, že mají státní rozpočet ve výborném stavu. Taky že měli. O irské šesti procentní nebo osmiprocentní inflaci ve Španělsku Trichet nechtěl nic vědět. A dodnes považuje společnou měnu za řešení deflačních a inflačních cyklů – čili za automatickou fiskální disciplinu, ačkoli opak je pravdou. Euro cykly jednotnou úrokovou mírou posiluje.