Senzační očekávání se však odehrálo jen v mysli novinářů. Miloš Zeman si upřímně přeje vítězství socialistů, strana srdečně sevřela prezidenta ve svém náručí a bývalého na plebejský image strany poněkud intelektuálního prezidentova rivala ze svého vedení promptně vykopla.

Takovou euforii ještě žádný sjezd sociální demokracie nezažil. Za rok volby a výhra (sice jen v menšinové tiché koalici s komunisty) na spadnutí. Pravicová koaliční vláda je totiž v totálním rozkladu. Nenáviděný financministr Miroslav Kalousek se svou novou stranou Top 09 (volte pravou rukou) vládu zcela ovládl a ze všech rozumných slibů, že sníží byrokraci, zavede jeden inkasní berňák, sloučí ministerstva, zlikviduje rozpočtový deficit a nezvýší daně, nezůstalo nic. Daně a poplatky už tři roky stoupají a stouply především těm nejpotřebnějším (DPH), státní dluh vláda stále zvyšuje a chválit se snižováním růstu dluhu je nestydatost (loni stoupl o 101 miliard korun), byrokracie narůstá, hospodářství v recesi. A bude hůř.

Je paradoxní, když pravice provádí levicovou politiku a vymlouvá se na krizi, kterou prohlubuje. Vytváří tím ekonomickou ortodoxii, že jiná cesta než růst daní z krize neexistuje a nahrává socialistické opozici.