Pamatujete na dobu, kdy Mladá Fronta změnila název na DNES, aby se odstřihla od odéru někdejšího svazáckého tisku a pokusila se o takzvaný rebranding? Vím bezpečně, že ještě deset let poté, co byla slůvka Mladá Fronta v titulku zmenšena na minimum nad obrovské slovo DNES, požadovali lidé u trafikanta: „Jednu Mladou“.

Tah, který marketérům katastrofálně nevyšel, není v historii marketingu osamoceným jevem. Přejmenovat značku není tak banální věc, když už zapustila kořínky do neuvědomovaných souvislostí a každodennosti. Naopak, někdy je to zhola nemožné.

Podobně si vedla Česká republika, která od rozdělení státu s mezinárodní značkou Czechoslovakia tápe v džungli názvů a žádný jí není dost dobrý. Jako by stará identita zanikla a novou nešlo porodit.

Jméno (značka) vzniká dlouhodobým zapouštěním informací do mozkové kůry milionů lidí. Ustálení vnímání značky se nepočítá na měsíce, ale na roky. Totéž platí pro národní identitu. Mám v té věci jednu legrační osobní zkušenost.