Vážený pane ministře,
v tomto svém Otevřeném dopisu Vás chci obeznámit s „protiústavním, zvrhlým jednáním a rozhodováním České justice, zastoupené bývalými komunisty a jejich přívrženci, ve spolupráci s dalšími orgány činnými v trestním řízení“. „Beztrestnost za toto svoje protiústavní jednání, mají tito justiční soudruzi zaručenou zákony České republiky“.

Rozsudkem samosoudce Okresního soudu v Chrudimi Mgr. Tinze, ze dne 22. 12. 2014, jsem byl odsouzen podmíněně podle § 205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, za „přečin krádeže vloupáním do automatu na cukrovinky, v tzv. „Domově pro seniory“ hlavního města Prahy v Heřmanově Městci, kde bydlím. Tohoto „přečinu, jsem se měl 10. 8. 2014 dopustit tím, že jsem pomoci přineseného nářadí bez zjevného poškození avšak prokazatelnou manipulaci s ním překonal zámek automatu na cukrovinky a ke škodě Domova pro seniory odcizil pro sebe cukrovinky v celkové hodnotě 118 Kč, načež takto překonaný zámek opět bez zjevného poškození opět uzamkl“.

Skutečnost, že jsou dvířka automatu odemčená, jsem zjistil poté, když jsem si toho dne večer, kdy mělo dojít k „údajnému vloupání“, na invalidním vozíku odjel od počítače-Internetu, koupit kávu v automatu na nápoje, který stál hned vedle „údajně vyloupeného“ automatu na cukrovinky. Tato část chodby byla slabě osvětlená a toho, že jsou dvířka automatu na cukrovinky odemčená a pootevřená, jsem si všimnul až tehdy, když jsem se o tyto dvířka opřel, abych udržel stabilitu, poté co jsem vstal z invalidního vozíku, abych vhodil mince do nápojového automatu. Myslel jsem, že dvířka automatu zůstala odemčená nedopatřením některého ze zaměstnanců poté, co uvnitř automatu něco dělal. Zámek pootevřených dvířek byl pootočený, zkusil jsem jej nejdřív otočit a zamknout s pomoci malého Indus-klíče na seřízení stehenní protézy, který nosím pořád u sebe od té doby, co se mi při upadnutí na zem, uvolnili některé šrouby na této protéze. Když se m i tímto Indus-klíčem nepovedlo dvířka uzamknout, na chvíli jsem je otevřel, abych se podíval, jak to vypadá uvnitř automatu. Poté jsem je přivřel tak, jako byli předtím a odjel jsem opět k internetu. Během večera jsem se tomuto automatu vrátil ještě dvakrát, abych se podíval, jestli už jsou dvířka zamčená. Pokaždé jsem nahlídl dovnitř automatu, jestli se něco nezměnilo a opět jsem dvířka přivřel. Až když jsem byl u automatu potřetí, povedlo se mi špičkou kapesního nožíku, zámek dvířek uzamknout. Hned poté, jsem odjel invalidním vozíkem na pokoj. Po celou tu dobu jsem nepotkal nikoho ze zaměstnanců, abych je na odemčená dvířka automatu upozornil. Druhý den jsem však už tuto záležitost nikomu nehlásil, abych nebyl v podezření, že jsem z automatu něco odcizil.

Několik dní poté, jsem byl předvolán na Místní oddělení (Mo) Policie v Heřmanově Městci, k podání vysvětlení, aniž by mi byl sdělen konkrétní důvod. Dva muži v civilu, se mi na Mo Policie představili, jako „pracovníci kriminální služby“ z městského oddělení Policie v Chrudimi. Předložili mi snímky z fotopasti, která byla umístěná uvnitř automatu na cukrovinky v „Domově pro seniory“, který byl podle jejich slov „vyloupen v době, když byli tyto snímky pořízené“. Na snímcích jsem byl zachycen, jak sedím na invalidním vozíku s Indus-klíčem v ruce a nahlížím dovnitř automatu na cukrovinky. Zeptali se „ jestli potvrzuji svoji totožnost na snímcích a žádali mně o vysvětlení, co jsem tam v té době dělal“?

Já jsem svoji totožnost na foto-snímcích nezpochybňoval a podal jsem vysvětlení, v podstatě stejné, jaké uvádím v úvodu tohoto dopisu. Na to mi jeden z kriminalistů řekl že „když se přiznám a uhradím vzniklou škodu, která je asi 100 Kč, tak se celá věc ututlá protože, vše je již domluveno s ředitelkou Domova pro seniory pí. Málkovou“.