Člověk se na cestě k sobě samému a k tomu, aby se skutečně se cítil svobodně, musí naučit znát svoji hodnotu a naučit se prosazovat. Je třeba, aby zvládal vyjadřovat své emoce a měl vztahy postavené na vzájemné úctě. Když člověk dává příliš mnoho, zapomíná na sebe a dává se automaticky, může za tím být hledání uznání a lásky. Nemusel se naučit mít rád sám sebe a být sám se sebou spokojený. Žije pak v neustálém strachu a smrtelné úzkosti a udělá si ze svého života peklo, neboť může potkávat typy lidí, kteří z něj udělají oběť.

Jak tedy nebýt obětí?

Odpověď je začít s dobročinností sám u sebe a vědomě odmítnout postavení oběti. Dále je třeba přestat mít strach. Představte si situaci, kdy vás nějaký manipulátor vydírá svým křikem. V takovém případě zkuste mluvit také hodně nahlas, stůjte si na svém a nenechte se zastrašit. Když domluvíte, odejděte z pokoje. Je spousta lidí, kteří se zbavují svých úzkostí tím, že je do druhých lidí „nastřílejí jako náboje z pistole“. Zde je třeba pochopit, že tyto úzkosti patří jim a ne vám a co nejdříve utéci z role obětního beránka. Destruktivní osoby kolem sebe šíří neklid často proto, že se nemohou přenést přes pocit prázdnoty, který v sobě mívají uhnízděný již z dětství. Tehdy vstoupili do začarovaného kruhu: odmítají sami sebe a zároveň se snaží získat rodičovské uznání, které nepřichází. Snaží se pak v životě pokračovat v šíleném běhu po dokonalosti, aby je rodiče vnímali, že vůbec existují.