Člověk s rysy narcistně narušené osobnosti pozorně pozoruje okolí i sám sebe, protože podvědomě o sobě pochybuje. Snaží se tedy najít sebevědomí u někoho jiného a toho chce využít a zničit. Taková osoba není také schopna rozvíjet a prohlubovat rodičovskou nebo partnerskou lásku, takže se chová nepředvídatelně a rozporuplně. Ačkoli se snaží přesvědčit třeba partnera nebo své dítě, že jejich vztah je nenahraditelný, může do něj přesto kdykoli promítnout svou potlačovanou úzkost a utrpení. Citově bývá uzavřena sama v sobě a nedokáže milovat ve smyslu dát se ostatním a životu, není tedy schopna hlubokého vztahu. Své blízké nevidí jako živé lidi, ale slouží jí pouze jako vlastní odraz, kdy požaduje, aby jí dodávali jistotu a zvyšovali znovu a znovu pocit vlastní hodnoty.

Až bezpečně poznáte narcise, hledejte je mezi politiky

„Narcis“ si žije v jakémsi paralelním světě vedle ostatních, je uzavřený. Schovává se třeba před televizí nebo před monitorem počítače. To jsou pro něj „protézy“, které mu pomáhají ujišťovat se o sobě samém. Mezilidské a rodinné vztahy mu ve skutečnosti nahánějí až panický strach. Nedokáže slovně vyjádřit své emoce a utíká tedy do své prázdnoty mlčením nebo pseudofilozofováním. Potřebuje však cítit, že není „mrtvý, že existuje“, takže se živí – podobně jako upíři – životním potenciálem svých blízkých, aby se naplnil. Ve společnosti před ostatními může být oslňující a duchaplný, doma je ale uzavřený a nedostupný jakýmkoli citům, jakoby bez srdce.