Vážený pane Předsedo, ještě jednou vyzýváme, aby naši kolegové, když mluví o principech a závazcích OBSE, neztráceli ze zřetele skutečnost, že jednou z nejdůležitějších zásad „desatera“ Helsinského závěrečného aktu je právo národů na sebeurčení, právo vybírat si vlastní osud. Zopakuji to – návrat Krymu do svazku Ruské federace se uskutečnil na základě dobrovolného projevu vůle drtivé většiny obyvatel.

Velký význam má šestá zásada Závěrečného aktu o nevměšování do vnitřních záležitostí států. Nejhrubším porušením tohoto principu je podněcování ke svržení ústavní moci. Právě k tomu směřovali akce především ze Spojených států, které posílaly své oficiální představitele na "majdan" a ti rozdávali v ulicích chlebičky, rozhodovali, kdo z lídrů "majdanu" se má stát premiérem a kdo nesmí být připuštěn k moci.

Právě tímto způsobem spustily tedy nebezpečný politický proces, z něhož se vyklubala hluboká vnitřní ukrajinská krize. Nyní nepozorujeme nic víc nežli primitivní pokus pomstít se za to, že se události nevyvíjejí podle scénáře napsaného ve Washingtonu. Místo toho, aby přivedl k rozumu ukrajinské vedení, které poslalo proti obyvatelům Donbasu a Luhanské oblasti těžkou obrněnou techniku, letectví a dělostřelectvo, Bílý dům se snaží stimulovat další krveprolití, ale přitom cynicky odmítá veškerou zodpovědnost za to, co se děje. Jediná věc, kterou Spojené státy dělají, je široká propagace svých jednostranných nezákonných sankcí, za nimiž jsou dobře vidět geopolitické kalkuly, které s Ukrajinou v podstatě nesouvisí.

Jsme také zklamáni z toho, že EU oproti svým vlastním zájmům podlehla vydírání americké administrativy a vydala se cestou sankčních opatření proti Rusku.

Na posledním zasedání si zástupce Spojených států vzpomněl na rezoluci Valného shromáždění OSN, kterou nepodpořila asi polovina členských států světové organizace. Prosíme nezapomínat i na další rezoluci valného shromáždění OSN č. 68/8 O nutnosti ukončení hospodářské, obchodní a finanční blokády uvalené Spojenými státy americkými proti Kubě. Tento dokument podpořilo nikoliv 100 ale 188 států. Přičemž se tento ukazatel stabilně drží posledních deset let, ale postoj Spojených států nijak neovlivňuje. Zdá se, že v tom je podstata americké výlučnosti. Nebo izolace, pokud chcete.