To, že ministr vnitra, který se již jednou zachoval jako politická kreatůra před posledními volbami, opět nezklamal a policejního prezidenta, se kterým se od počátku nesnášel a nemohl se ztotožnit v jediné věci, bez milosti vyhodil bez všech možných náhrad, kterým sice nerozumím a nechci rozumět, ale nejsou součástí tohoto článku, jako posledního vandráka a onuci na ulici, není to nejbrutálnější. To je vděk, ale zase na druhou stranu se potvrzují stará česká příslový a vlku a smečce. Věřím však, že se potvrdí i další o božích mlýnech.

Jednání o restitucích církevního majetku už se také stává folklórní záležitostí. Církev, sice má v záhlaví chudobu, ale  po pravdě už je více jak tisíc let jiná než při svém bolestném zakládání. Dnes je nejdéle sloužící politickou stranou, která je také nejbohatší a vatikánský ústřední výbor přesně ví co chce. Proč bychom se měli my ohlížet na stav ekonomiky v Evropě, proč bychom měli pomáhat bez ohledu na to co je lidské. Ostatní hrabou a my musíme o to víc. Nedají se již zabavovat majetky čarodějnic, kacířů a jim podobným, není možno používat tak výnosné metody minulosti, ale přeci nemůžeme zchudnou. S tím ať nikdo nepočítá. Jsme tu tak se starejte. Přinejhorším dostanete oplatku a shlédne na Vás pán, který vám v chudobě požehná.

Naše vedení si počíná úplně stejně. Zvolili jste si nás tak trpte. A budou trpět ti co to nejlépe unesou a co nebudou moc křičet, protože kdyby křičeli, je možné být ještě tvrdší a sebrat i to málo co zůstává. Jak jsem již dříve napsal, nejsem ekonom, ale kontraproduktivní opatření naší vlády bije do očí tak, že z toho můžeme až oslepnout. Co přinese zvýšení DPH. No logicky snížení výdajů a zdražení všeho ostatního. Sociální případy jsou na dně, penzisté už nemají ani na potřebné léky, skoro milion lidí hledá práci, ale to je panu ministrovi jaksi jedno. Neustálé ukazatele stoupající zadluženosti rodin tohot státu mu také asi nic neříkjí. On nepotřebuje počítat náklady na den, on jen trochu víc chrochtá, protože se dostal do lepšího chlíva, kde jsou plné žlaby, ale pozor odsud je cesta jenom na jatka. Chvíli žereš a chrochtáš a pak už jenom kvičíš strach odkud ta rána přijde.