Z tzv. stran na jedno použit, jak si je někteří komentátoři zvykli přezdívat, přežila jen TOP09. I ta už má jen polovinu sympatizantů, než měla dříve. A její budoucnost je značně závislá na straně Starostové a nezávislí.
ČSSD se před hnutí ANO dostala jen symbolicky, v rámci statistické chyby. Nejspíš jí v tom částečně pomohli i voliči, kteří dříve volili KSČM, jejíž málo radikální politika, která se u této levicové strany předpokládá, je zřejmě neuspokojuje.
A tak se o čelné postavení sociálních demokratů paradoxně nejvíc zasloužilo hnutí ANO. Snaží se sice ve své politice programově souznít s převažujícími názory ve společnosti, ale tím se zároveň vystavuje obvinění z populismu. Slabinou vedení ANO je především personální politika. Výběr a výměny čelných představitelů nepřesvědčují. Někdy potvrzují pochybnosti některých politologů, jestli nejde o tzv. pouliční sběr. ANO je jistě natolik bohatým hnutím, že by pro něj nemělo být problém nechat si vypracovat a realizovat moderní personální systém politické strany.
Sociálním demokratům, i když se nedá říct, že by v politicky heterogenní koalici vládli špatně, tak prvenství padlo do klína dost lacino. S veřejností de facto pracují jen utilitárně, reakcemi na jednotlivé světové, evropské i domácí události. Ne vždy a ne všem se jim to ale daří. A největší slabinou je. že ačkoli má ČSSD ze všech politických stran nejlepší dlouhodobý program, do vystoupení jeho představitelů se pod tlakem denních událostí vůbec nepromítá. Škoda.
Autor je sociolog.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV