Masarykova slova posilují ideu sociálního státu. O jeho udržitelnosti existují pochybnosti, i když řada výzkumů přináší důkazy o jeho vlivu nejen na sociální soudržnost, ale i na ekonomický rozvoj.

Míra sociální nerovnosti v Evropě však dosáhla v současné době míru nerovnosti v USA. Příčina je v nerovnosti mezi státy, ne uvnitř jednotlivých států. V Evropě se přitom proces konvergence zastavil. V souvislosti s migrací a jejími příčinami a důsledky se diskutuje, nenastala-li doba, kdy bude nutné stejně jako zahraniční a bezpečnostní politiku řešit i problematiku práce a sociálních věcí společně. Není myslitelné, aby například sociální dávky migrantům v západních zemích byly vyšší než minimální či dokonce průměrné mzdy v zemích postkomunistických. To migranti dobře vědí.

Cesta ke snížení nerovnosti vede hlavně přes růst minimální mzdy, která by u nás podle odborů měla činit 40 procent mezd průměrných. Také růst produktivity práce by měl být spojen s adekvátním odměňováním. Dalšími nástroji jsou daňová a penzijní politika a přístup ke vzdělání.

Daně nejsou útokem na svobodu, ale podmínkou svobody. Ve zvyšování platů by měla u státních zaměstnanců jít příkladem vláda, protože na tento krok reaguje i soukromá sféra. Boj s nerovností se týká zejména postkomunistických zemí.