Po šetření SANEP (ANO i ČSSD po 23,6 procenta) to u ANO potvrdil i průzkum podle volebního modelu ppm.factum, v němž se rozdíl mezi ANO (21,3 procenta) a ČSSD (19,5 procenta) snížil na 1,8 procenta, tj. o téměř pět procent méně než před měsícem. Pozoruhodné je, že víc než po roce vládnutí by současná vládnoucí koalice měla 125 poslaneckých mandátů.
Jistou výjimkou u stran na jedno použití je TOP 09 (9,4 procenta), která stále těží z toho, že má v čele prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska, a ODS (6,7 procenta) je v dlouhodobé krizi. A výrazně pravicově orientovaní voliči nějakou pravicovou stranu volit musí.
Vzhledem k tomu, že komunisté získali 16,6 procenta, měli by s nimi sociální demokraté 95 poslanců. To by při dalším posilování levice umožnilo ČSSD vládnout s tichou podporou KSČM. Kdyby si ovšem tato strana počínala poněkud jinak, než prokázala nepříliš promyšlenými reakcemi na konvoj amerických vojáků.
Klesající trend volebních preferenci Hnutí ANO je spojen nejen s programovou nezakotveností této strany, ale i s tím, že neplní očekávání. A to nejen proto, že nemá a ani nemůže mít stabilizovanou personální politiku, což vede k častým personálním změnám. Selhává i v tom potenciálně nejslibnějším, co je spojeno se jménem samotného Andreje Babiše, a to ve výběru daní, což komplikuje tvorbu státního rozpočtu. K tomu lze přičíst hromadící se důkazy o jeho střetu zájmu, v posledním případě u biopaliv. Mnoha lidem už také docház&ia cute;, že hrozba korporativního státu není spekulací. Spojení politiky ANO s byznysem a médii je stále viditelnější. Situace na Ukrajině i v Rusku přináší mnoho poznatků o důsledcích vlády oligarchů.
Na druhé straně sociální demokracii prospívá uklidňující a trpělivá politika premiéra Bohuslava Sobotky i odmlčení vnitrostranické opozice.
Struktuře volebních preferencí také protiřečí neustále prezentované tvrzením o krizi tradičních politických stran. Naše politická struktura je totiž neuvěřitelně konzervativní až rigidní. Po válce byla sice nedemokraticky vytvořena tzv. Národní fronta se čtyřmi politickými stranami v českých zemích, ale sociální demokraté, lidovci, komunisté a občanští demokraté jako jistí pokračovatelé národních socialistů jsou stále v parlamentě a s výjimkou komunistů jsou zastoupeni i v polistopadových vládách.
(Autor je sociolog)

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.