Z lučební premiérovy dílny vyšla jen náležitě "vykastrovaná , či vykostěná“ verze,  vůbec negarantující depolitizaci státní správy požadovanou z EU. Naopak, vznikl bezzubý bastard, neohrožující pokračování  politizace, ale i  byrokratizace trvale bobtnající státní správy. Z moci politiků ustavení  vládní a správní manažeři si totiž dovedli a dovedou vytvářet dost prostoru i  pro  své, často nemravné  správní a finanční aktivity, za něž nemuseli po celých 25 let, ale nemusí ani dnes  nést  jak morální, tak  hmotnou  odpovědnost", ve vyspělých  demokraciích běžnou. 

V ČR tak vznikl sitcom v podobě  hamižnických osobních programů vládních, poslaneckých a jim poplatných činitelů ve stylu Plunder Program of Politicians (PPP) . Kořeny tohoto programu lze spatřovat v tvorbě falešně mesiášské, neoliberální scholastické profesorské ekonomické strategie, zpestřované "zhasínání světla, úprkem ekonomie před právem i spravedlností, v bankovním socializmu etc.  Nic tak v ČR nebránilo profesionalizaci, opět velkoryse pojatých  malverzačních procesů ze státních zdrojů, kdy po rudé vládě pokračovaly střídavě modré a oranžové vlády, které všechny  bujaře pokračovaly v praxi "privatizace výnosů a etatizace ztrát." Trvale byl a je pěstován režim nastolené fašizaci demokracie,  režim nezodpovědného stranického povýšenectví, při odmítání pokusů občanské laické i odborné veřejnosti o účinný management zdola.  Sociologovo případné označení  ignorantského, korupčnického mocenství politiků za  "krizi v  zacházení s demokracií", tak koncem devadesátých let stály každého z nás 100.000 Kč. 

Jak také jinak, když v rámci kooperačních působností EU čtyři europoslanci pověření kontrolou  čerpání dotačních titulů EU v naší zemi konstatovali , že „ ČR má už třetím rokem nejvíce chyb ze všech členských států EU. Situace se prý ale zlepšuje, přinejmenším v kontrolní činnosti, protože se odhalují stále nové a nové chyby.” Bruselským kontrolorům, jak vidno, nechyběla příslušná dávka sarkasmu, když takto diplomaticky popsali stav věcí veřejných a národohospodářských v ČR.   Těžko říci, proč europoslankyně paní Ingeborg Grässleová na hranou spokojenost nepřistoupila a řekla pravdu. Prohlásila totiž, že "Češi by neměli z evropských zdrojů dostat ani korunu a ještě by měli spoustu peněz vracet. Vymysleli takový způsob čerpání, který zřejmě záměrně vytváří prostor pro podvody s evropskými penězi. Dosud se prý nevysvětlilo, jak bylo možné, že se vytvořil takový systém, který v několika stupních nad sebou kryl podvody a korupce, ke kterým docházelo v nižších úrovních. Češi neumějí s penězi zacházet, chovají se jako v Řecku, nedá se jim věřit, když něco slíbí, a podvody kryjí dodnes". Taková kritika byla českými úředníky přijata se zřetelnými rozpaky, sváděli vinu na sebe navzájem, aniž by se předmětně zabývali svou morální, nemluvě o hmotné responzibilitě. Věcně správného, insttucionalizovaného i presonifikovaného  pojmenování reality, čerpání a využívání finančních prostředků z EU resp. informací a auditů o ní, se veřejnosti  nedostalo. Podle aktuální zprávy EU Report 2014 však může ČR v končícím programovém období přijít až o 65 mld. korun na projekty financované z evropských prostředků. Z hlediska čerpání evropských peněz je ČR trvale nejhorší z celé Unie.

Konnrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, ale i nedůvěra a bdělost občanů, jsou stále větším hřebík v botě politiků. Je tomu tak i s ohledem na výsledky prověrek "hospodaření"  na MZe  v období  2010 až 2012, případně v dalších časových souvislostech. Kontrola  byla proveden od února do srpna 2013 a zpráva NKÚ předmětně konstatuje, že "v programech využívaných v kontrolovaném období byly zjištěny obecně formulované a velmi podobné cíle, například “optimalizovat hospodaření s vodou se zřetelem na udržení funkcí krajiny a zároveň zdokonalit systémy hospodaření s vodou v krajině“.

Rovněž některé očekávané přínosy byly uváděny v obecné rovině, např. „zlepšení zdravotního stavu zemědělských plodin, hospodářských zvířat nebo lesů“. Bez komentáře ponechávám zaznamenané vydání 13 milionů Kč na výzkum pitelnosti piva v ČR. Takové a řada podobných přínosů jsou obtížně ověřitelné a použitelné k hodnocení efektivnosti programu. MZe, které nezpracovalo dostatečně podrobná a přesná pravidla hodnocení přínosů, a tím nezamezilo rozdílnému přístupu k vyhodnocování výsledků podpořených projektů. Současně Mze “nestanovilo ve smlouvách o podpoře uzavíraných s příjemci podpory vždy konkrétní a měřitelné cíle a pro praxi využitelné výsledky. U projektů ukončených v roce 2012 neuzavřelo s příjemci ve většině případů smlouvy o využití výsledků projektů včetně plánu užití výsledků, nemůže tedy sledovat praktické využití získaných výsledků". NKÚ vidí hlavní důvody tohoto stavu ve špatném výběru projektů, jejich předražení, v pomalém, co do provozní účinnosti nedostatečně kontrolovaném čerpání peněz.

Exemplárním příkladem “vládního hospodaření" je dáno shrnutím a vyhodnocením kontrolních závěrů ve Věstníku NKU ( 13/08 Peněžní prostředky určené na účelovou podporu zemědělského výzkumu, vývoje a inovací prostřednictvím rozpočtové kapitoly Ministerstvo zemědělství), které k účelové podpoře  zemědělského výzkumu v letech 2010–2012 činila 1,2 mld. Kč.  Zpráva uvádí, že  "financování bylo prováděno prostřednictvím programů, které neměly vždy konkrétní, měřitelné a jednoznačně ověřitelné cíle. Veřejné soutěže, při kterých byly vybírány projekty k podpoře, nebyly transparentní a neměly jasná a všem účastníkům známá pravidla. MZe nechávalo v celém systému účelové podpory VaVaI zpracovávat oponentní posudky, které však nebyly účelně využívány; zároveň nemělo zpracovanou databázi oponentů a pravidla pro jejich výběr". Peněžní prostředky státního rozpočtu byly údajně použity na financování aplikovaného výzkumu, MZe však nezpracovalo dostatečně podrobná a přesná pravidla hodnocení přínosů, a tím nezamezilo rozdílnému přístupu k vyhodnocování výsledků podpořených projektů. Současně nestanovilo ve smlouvách o podpoře uzavíraných s příjemci podpory vždy konkrétní a měřitelné cíle a pro praxi využitelné výsledky. U projektů ukončených v roce 2012 neuzavřelo s příjemci ve většině případů smlouvy o využití výsledků projektů včetně plánu užití výsledků, nemůže tedy sledovat praktické využití získaných výsledků. Tyto skutečnosti byly a jsou základem výhrad k působnostem Mze na úseku odborného provozního poradenství ze strany multidisciplinární skupiny odborníků.  Politizace národního hospodářství, povětšině bez zpětných vazeb na život a problematiku občanů či provozní praxe, ignorovala nejen strategické a koncepční potřeby země, ale také pokusy laické i odborné veřejnosti o management zdola. Politické, vládní i nevládní útvary si celých 25 let vystačily s neoliberálními scholastickými improvizacemi, počínaje profesorskou privatizací, s “neviditelnou rukou trhu”, bez odpovědné koncepční a strategické politiky státu.  Až pod tlakem EU byly v minulém roce zpracovány zásady Strategie pro růst -české zemědělství a potravinářství po roce 2013 (12.12.2012). Týmově a odpovědně zpracované strategické rozvojové cíle plně dokládají dvacetiletou jízdu našich vlád „na mrtvém koni“. LIB i LAB vlády tpělivě a vědomě ukládaly do skříní kostlivce, aby je při následně získané moci mohly objevovat, aniž by si v časech opozičního postavení připouštěly jakoukoliv spoluodpovědnost, pomineme-li mzdově nenasytné, ale nefunkční parlamentní zastupitelské “pojistky”.