Vážený pane ministře,

obracíme se na Vás v souvislosti s plánovaným rozšiřováním Letiště Václava Havla, které v zamýšlených parametrech představuje z hlediska životního prostředí zásadní riziko, vůči němuž by se dle našeho názoru mělo Ministerstvo životního prostředí jasně vymezit. Potenciální realizace paralelní ranveje by byla v rozporu s veřejnými zájmy ochrany životního prostředí, čili s posláním resortu Vám svěřeným, i v rozporu s mezinárodními závazky ČR v této oblasti a strategickými dokumenty spojenými s ochranou klimatu, které ČR přijala.(1)

Ve čtvrtek 17. prosince záměru vyjádřilo podporu Zastupitelstvo hl. m. Prahy, přestože Rada hl. m. Prahy 30. listopadu 2020 rozšiřování letiště nepodpořila, a pozastavila návrh změny územního plánu 25/2020 umožňující vznik paralelní vzletové a přistávací dráhy RWY 06R/24L. K záměru se kladně vyjadřuje ministr dopravy Karel Havlíček a také ministryně Alena Schillerová, jakožto představitelka Ministerstva financí ČR, které zastupuje stát v roli jediného akcionáře letiště. Z Vašeho ministerstva však žádný názor dosud nezazněl.

Po nástupu do funkce jste v roce 2014 nechal přezkoumat proces posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) k letišti Vodochody. V roce 2017 jste vedl ministerstvo, jež prodloužilo souhlasné stanovisko k EIA pro rozšíření Letiště Václava Havla. Jeho platnost končí za necelý rok, dne 27. 10. 2021. Mnohé překvapilo již prodloužení v roce 2017. Původní EIA z roku 2011 totiž používá zastaralé metodiky měření hluku a imisí. O konečné kapacitě rozšířeného letiště investor poslední dobou sice mlží, je však jasné, že nebude odpovídat číslu 21,5 milionu cestujících ročně uvedenému v EIA. Ministerstvo financí mluvilo o 30 milionech, ale vzhledem k velikosti současných letadel a možnostem, jak provoz na drahách zefektivnit, může být toto číslo mnohem vyšší. V EIA se rovněž neřeší dlouhodobé a komplexní dopady navýšení leteckého provozu. EIA vykazuje zásadní nedostatky a na jejím základě není možné určit skutečné dopady, které záměr bude mít na životní prostředí.

V prosinci 2015 byla v Paříži uzavřená Pařížská dohoda [k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu], kterou Česká republika ratifikovala 4. 11. 2017. Tato dohoda formuluje dlouhodobý cíl ochrany klimatu, jímž je přispět k udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2° C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5° C. Ukládá státům povinnost stanovit si vnitrostátní redukční příspěvky k dosažení jejich cílů. V rámci Pařížské dohody se ČR jako člen EU přihlásila ostatními členskými státy EU ke společnému snižování emisí skleníkových plynů o nejméně 40 % do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990 (viz zde). V prosinci 2020 EU svůj závazek z Pařížské dohody ještě posílila a navýšila cíle EU do roku 2030 na 55 % (viz zde).