Smlouvy se státem a úřady byly posvátné, jak mezinárodní, tak dohody s občany, v soukromém nebo státním sektoru existovaly záruky pokaždé absolutně dodržované, často i na úkor poskytovatele služeb. Sliby a závazky politiků – směrem k občanům, obcím, regionům byly splněny. Podáním ruky se dohodli i sousedé, místní obchodníci a dokonce i znepřátelené strany dohody dodržovaly. Spojené státy Americké když podepsaly smlouvy s Koreou, Vietnamem, Izraelem, nebo státy v severní Africe pokaždé smlouvy dodržely i když kvůli nim umíraly tisíce amerických vojáků. Když jsem podepsal cenově dlouhodobě zaručenou smlouvu na dodávku topného oleje do mého domu, tak ji společnost absolutně dodržela i kdyby musela vrtat další díru pro naftu na Aljašce.

Politika Václava Havla a tehdejší vlády zaměřena na Západ a téměř zdvořile se vzdalující Východu a Rusku byla důvodem, proč jsem se po pětadvaceti letech vrátil z exilu domů. Avšak jako občan a novinář s obrovským množstvím informací jsem po dvaceti letech několikrát uvažoval o návratu do Severní Ameriky. Naše republika se díky různým narudlým a politicky silným individuím přibližuje - k dnes snad již nevlastnímu - bratru Rusku pomalým, snad i nepozorovatelným (?) tempem. Lidé cara Putina zkupují české podniky a banky. Ruští agenti na Hradě a snad i v Rusnokové vládě, všemocní poradci, ruské olejářské firmy, staříci z KSČM, kmotři z téměř všech českých politických stran míří k Rusku. Míří ke zradě demokracie.