Jeho smrt patrně souvisí s nepravomocným odsouzením k peněžitému trestu 60 000 korun za řízení vozidla po požití alkoholu. Na pracovišti mu naměřili v dechu 1,4 promile alkoholu. Před soudem se hájil, že se subjektivně cítil způsobilý řídit vozidlo, a dožadoval se zastavení trestního řízení. Řidičů, kteří se dopustili podobného provinění, je hodně a trest není mimořádně vysoký. Dalo by se říci, že jinak řádný občan jednou „ujel“. Takže ztráta života, pokud by se prokázalo, že skutečně souvisela s odsouzením, by byla skutečně nepřiměřená vině.

Ovšem povolání policisty má vysokou důstojnost, která se promítá do jeho kariérního postupu a profesní pověsti a navíc s sebou nese významné finanční ocenění při odchodu ze služby. Trest tedy dopadá na policistu mnohem tvrději než na běžného občana. Policisté musí „pomáhat a chránit“ a za zpronevěření zásadě musí nést přiměřeně odpovědnost.

Snaha odvrátit od policisty, který jinak „dlouho a dobře slouží“, pohromu v podobě trestního stíhání je téměř jistě důvodem, proč Generální inspekce bezpečnostních sborů odložila případ vydírání bratrů Lebánkových (kauzu Jesenice – viz 3). Když se rozbíhalo vyšetřování na jaře r. 2021 a vyšetřovatel pplk. Ondřej Káčer se mi pochlubil, že již zná příjmení „přítele Franty“ (neprozradil mi je), doporučil jsem mu, aby policistu předvolal k podání vysvětlení, poučil ho o výhodách spolupracujícího obviněného a pohrozil mu koluzní vazbou, pokud odmítne udat totožnost „zakuklenců“. Vyšetřovatel se na mne usmál a sdělil mi, že se jedná o „policistu, který dlouho a dobře slouží“, takže GIBS s ním nemůže „drsně nakládat“.

Jsem subjektivně přesvědčen, že intenzivní pozornost „Frantovi“ od počátku mohla pomoci k prověření jeho úlohy a k rychlému odhalení totožnosti „zakuklenců“ nebo k objektivnímu popření podezření proti němu. Podání vysvětlení se uskutečnilo až 7. června 2024 a policista při něm zapřel známost s Romanem Šulyokem (s nímž ho spojuje přátelství se spoluobžalovaným Lukášem Loučkou) a účast na vydírání. Jeho výpověď je v zásadním rozporu se svědectvím, které Roman Šulyok před soudem podal po poučení předsedkyní senátu (viz 2), takže policistovi nevěřím. Proto jsem požadoval, aby jeho výpověď GIBS prověřila. Neuspěl jsem. Řízení pak bylo odloženo (nikoli zastaveno) a pomalu ale jistě se šine k promlčení.

Výše zmíněná zpráva o konci plk. Rudolfa Flašky vysvětluje, co si myslí kolegové „přátele Franty“ a s nimi spřažení státní zástupci a dnes i „přísný“ ministr spravedlnosti, kteří čelí tlaku na prověření pravdivosti jeho výpovědi ze 7. června 2024: To má ten skvělý policista po dlouhých letech vzorné služby odejít od sboru a přijít o všechny vymoženosti, spojené s jeho profesí jen proto, že trochu pomohl kamarádovi a přispěl k útrapám jakýchsi bezcenných zlínských podnikatelů Lebánků? Přece jeho zásluhy jsou významnější než jejich utrpení a obrovské finanční škody!

Jeho ochráncům při tom vůbec nevadí, že vyslovují obecný souhlas s používáním násilí při vymáhání pohledávek. Nevadí jim, že s policistou se šinou k promlčení právníci, jejichž vina je dobře viditelná, a účastí na vydírání se prohřešili proti své profesní etice. Celá záležitost je popřením právního státu. Není mi pouze jasné, kdo je horší, zda „jeseničtí zločinci“, nebo jejich ochránci.

Policista František Heřman (jeho jméno jsem již uveřejnil dříve – viz 3) by měl podat trestní oznámení na svého kamaráda Romana Šulyoka, pokud ho z účasti na vydírání obvinil neoprávněně. Výpovědí před soudem po poučení předsedkyní senátu na sebe vzal trestněprávní odpovědnost za nepravdivou výpověď. Pokud policistovi ukřivdil, stihne ho zasloužený trest.

Ví-li ale policista František Heřman, že by s trestním oznámením neobstál, měl by se zachovat jako chlap a přestat zdržovat příslušné orgány dalším zapíráním. Lepší cesta je spolupráce.

Zdroje:
1) Česká justice 30. 6. 2026: Úmrtí plukovníka Flašky po rozsudku: Případ si převzala GIBS (ZDE)
2) můj blog: Protokol z výpovědi Romana Šulyoka před soudem z 29. 6. 2020 (ZDE)
3) můj blog: Stát chrání zločince na úkor poškozených (ZDE, ZDE a ZDE)

V knihkupectvích jsou ještě zbytky prvního knižního vydání mé knihy Škůdci v taláru.V knihkupectvích je i 2.díl.

Upozorňuji na zajímavé filozoficko-právnické články na webu spolku Chamurappi (ZDE) v sekci Texty JUDr. Oldřicha Heina. Zvláště upozorňuji na příručku Přehled antické filozofie. Autor je mimořádně vzdělaný právník s praxí prokurátora, státního zástupce, bankovního právníka.

Psali jsme:

Zdeněk Jemelík: Jak mě potěšil Andrej Babiš

Zdeněk Jemelík: Úřednická drzost a pochybná justice

Zdeněk Jemelík: Výzva poslancům

Zdeněk Jemelík: Co na to pan prezident