Po obvolání všech nejznámějších „odpůrců islámu“ konstatuji, že jediný, jenž „nabízenou spolupráci odmítl“, jsem já. Stalo se to takto:

Před rokem jsem od pánů Ondřeje Beránka a Bronislava Ostřanského z Orientálního ústavu obdržel emailem „nabídku spolupráce při přípravě publikace mapující současné české polemiky kolem islámu a muslimů“. Už delší dobu mě fascinuje v české korespondenci typicky orwellovské a všudypřítomné užívání slova „nabídka“, jehož absurditu už nikdo nevnímá. Ona totiž vám nic nenabízí, nýbrž naopak od vás něco žádá. Nabídka by zněla třeba takto: „Nabízíme vám honorář 10.000 korun za …“ atd. Tato „nabídka“ tedy nenabízela nic, nýbrž žádala bezplatné napsání článku o 10.000 slovech, na sedm zadaných témat „pokrývajících stěžejní dílčí kolbiště, kde se střetávají i míjejí nejen muslimové s nemuslimy, zastánci s odpůrci islámu nebo odborníci s aktivisty“.

Ale honorář-nehonorář, co by řemeslný spisovatel neudělal zadarmo pro dobro národa, zvlášť bylo-li nastíněné jako bohulibý záměr „věcně a kriticky přiblížit tento ožehavý diskurs formou kolektivní monografie, jež by představila různé názory i argumenty a pokusila by se tak vydat jisté, pokud možno reprezentativní, svědectví doby“. Jehož účelem bylo v jedné knize „shromáždit výklady, které se jinak spíše míjejí, než setkávají“. S ujištěním, že tím „nechtějí vytvářet žádnou selektivní mozaiku, tedy volit příspěvky, které více či méně konvenují s našimi pohledy na svět,“ nýbrž připravit publikaci, „jež by se mohla stát obohacujícím a vyhledávaným materiálem pro čtenáře bez ohledu na to, zda pro muslimy nachází spíše slova pochopení či kritiky.“  A ještě taky zachytit „ kontroverze, dynamiku, stereotypy, nosné body, aj. – a to vše nejlépe pohledem těch, kteří se do oněch debat zapojují nebo k nim mají co říci“.