Dnes víme, že Jan Masaryk trpěl těžkou endogenní psychózou. Pokusme se zhodnotit jeho situaci v tehdejší extrémně náročné době – zrada naší země západními spojenci, politické tlaky Sovětského svazu na naši zemi, proti své vůli byl donucen podepsat dekrety Národní fronty se kterými se vnitřně neztotožňoval. Čekalo jej jednání ve vládě, kde by měl souhlasit a podepisovat znárodňovací zákony. To vše pochopitelně na jeho psychiku mělo extrémně vysoký tlak. A také víme, že byl umělecky založený, velmi citlivý bohém a veškeré aktuální dění jej vedlo k závěru, že nepatří k této společnosti, k této době, což ho přivedlo k sebevraždě. Na okenním parapetu zanechal výkaly jako všeříkající vzkaz (dle jeho častých vyjádření „seru na vás, odcházím“) této společnosti. Komunisté o těchto zanechaných výkalech nemluvili.

Pochopitelně. Dověděli jsme se o tom až o hodně později. Poloha těla ležícího na zádech odpovídá tomu, že stál na římse, držel se okenního parapetu (kam umístil zmiňované a komunisty zatajované výkaly) a odrazil se do tmy vzad. Biomechaniku pádu lze ověřit jednoduchou rekonstrukcí prostřednictvím kaskadéra.

Takže závěrem lze říct, že se sice jednalo o sebevraždu, ale zabil jej přicházející systém a nastávajicí doba.

MUDr. Bohdan Babinec, CSc.