V Ostravě žije až 10 tisíc občanů, především Romů, v sociálně vyloučených lokalitách, které nazýváme ghetty. Jejich počet je zhruba čtrnáct. Úroveň vzdělání i kvalita bydlení je tam nízká, nezaměstnanost vysoká – dosahuje až 95 procent, s tím souvisí zvýšená kriminalita. Pomoci má program nazvaný Sociální inkluze, tedy začleňování do společnosti, který Ostrava po roce příprav odstartovala na počátku roku 2012 speciální konferencí.
Jako první se zapojila společnost RPG Byty. Zatím bez hmatatelného výsledku. Podle primátora jde o první projekt svého druhu v zemi. V příštích deseti letech by mohly náklady spojené se zkvalitňováním života sociálně vyloučených rodin dosáhnout až miliardy korun. Ostrava je chce získat od státu i EU. Návratnost by mohla být až dvojnásobná. Pomoc je určena všem vyloučeným: zdravotně postiženým, příslušníkům etnických a kulturních menšin, uprchlíkům, propuštěným vězňům či mladistvým delikventům.
Ovšem, chybička se vloudila. Je zde další firma – Estate Movit Ostrava, která vlastní ubytovnu v Ostravě-Svinově a Nové Vsi. Z ubytovacích prostor pro dvacet dělníků se stalo zařízení, v němž se tísní na dvě stě lidí, vlastně romských rodin. Majitelé z tohoto domku chtějí vytvořit ghetto Dubí. Zřejmě se jim líbí jmenovec v Čechách, kde se však vyskytují převážně prostitutky a jejich pasáci. V ostravském Dubí se už začaly ztrácet ckromě jiných věcí i celé kovové popelnice a v nezkolaudovaném domě žijí stovky lidí, převážne matek s dětmi. A nikdo s tím nehne... Ani s nepořádkem a hlukem, který ve stovce decibelů vytvářejí cikánské tlupy...
Napřed si vysvětleme, co znamená Inkluze (z lat. inclusio, zahrnutí), resp. zahrnutí nebo přijetí do nějakého celku. Proromskými hesly jsou nadšeni zejména obyvatelé ostravských čtvrtí Mariánské hory a Přívoz, kde se občané už stejnou dobu snaží přijmout do své společnosti místní Romy. Platí na ně ze svých daní, aby se měli co nejlíp. Každé ráno vstávají a jdou do práce, aby inkluzovaní nepřizpůsobiví spoluobčané měli nerušený ranní spánek a pohodu bez stresu. Ani osoby, které byly ze společnosti dočasně vyloučeny, nesmí přijít zkrátka.
Společně tak budou spolupracovat Magistrát města Ostravy, městské obvody, nevládní organizace, Městská i státní policie, soukromí investoři a církevní organizace. K dispozici je příručka v češtině a angličtině pod názvem Sociální inkluze, dle které se mají řídit Romové ze čtrnácti ostravských ghett. Akcí pro podporu romského života plus výdaje za romské časopisy je bezpočet… Suma sumárum; ročně nám to vyjde na “pouhých” 112 923 340 Kč plus neveselý dvoumiliardový požadavek Ivana Veselého, co je šéf Nadace na obnovu a rozvoj tradičních romských hodnot (Dženo) a ještě místopředsedy romské politické strany - Romské občanské iniciativy.
Nejvíc se na inkluzi těší všichni spoluobčané ze sídliště Bedřiška, jistě tuto zázračnou metodu přivítají i ve Vítkově, bezesporu se zapojí rovněž obyvatelé v Chánově a na Šluknovsku. A ke všemu mají ostravští Romové ještě Sri Kumara Vishwanathana, indického aktivistu, co všude rozkřikuje, jak jsou Romové v Ostravě na Bedřišce a jinde diskriminováni, že jim nikdo nechce platit, když nic nedělají a ještě si “vybydlují” své zadlužené byty…
A nejen inkluzování, ale i Dža dureder – Pokračuj II., což je podpora romských středoškoláků, aby se hlásili na vysoké školy. Organizuje ji sdružení Slovo 21. K tomu je i Katalog sociálních služeb, opět z peněz EU… Na své inkluzování před lety jistě přijde jako vzpomínka na minulost ředitelce pro styk s veřejností Prezidentské kanceláře Václava Havla JUDr. Janě Chalupové.
Ohlásila den své návštěvy v Mariánských horách s podmínkou, že chce přenocovat v bytě romské rodiny, která již do Toronta vycestovala. Když přijela do Ostravy, konečně se dozvěděla účelově nesestříhané věty, že starostka Arch. Ing. Liana Janáčková nechtěla Romy vyštvat, ale jen od nich odkoupit pro obecní využití jejich zadlužené byty, za které by jim dala odpovídající část peněz na letenky. Tím chtěla zabránit černému obchodování s obecními byty.
Potom se JUDr. Chalupová odebrala do terénu, aby si vybrala nějaký romský byt pro svůj nocleh. Když ale spatřila zdemolovaná obydlí s odpadky až do půl lýtek, otočila se na patě a nechala se ubytovat jinde. Paní doktorka Chalupová rovněž zjistila, že každá pětičlenná nepřizpůsobivá rodina dostává měsíčně v roce 1997 přes 12,5 tisíce korun čistého na přídavcích a sociální podpoře, aniž by někdo z této rodiny pracoval. Proč by to také dělal, když minimální mzda v Česku byla nižší, než podpora v nezaměstnanosti…
Kde jsou ty časy, kdy ministr pro romská práva Michal Kocáb přišel s Agenturou pro začleňování a pomoc sociálně vyloučeným občanům, jak začal říkat těm nepřizpůsobivým. A tvrdil, že se nemá říkat o někom, že je snědý a snědší a už vůbec ne černý. Nejvíc nás diskriminovanou většinu hořce rozesmál, když vyslovil sumu kolem 400 milionů, která nebude zajišťovat práci či potraviny, ale pouze administrativu 120 lokalit pro Romy a 120 pracovníků, co v nich budou pracovat.
Pak jsem se ocitl v Torontu, v tom kanadském, ne australském. A rozhovor, který jsem tam vedl s jedním Romem, omlouvám se, že se opakuji, mi zůstane navždy v paměti jako čítankový příklad “bílého rasismu”…
“Co děláš tak daleko od Ostravy?” zeptal jsem se v torontském baru Roma, kterého jsem znal jako novinář z ostravských soudních síní.
“Žádám tady o azyl!” řekl sebejistě známý kapsář z Přívozu.
“Azyl?” žasl jsem. “Je přece rok 1997, není důvod emigrovat…”
“Když tady řekneš, že tě v Česku i dnes ohrožují skíni, co Romy zabíjejí a šikanují, můžeš požádat o status uprchlíka,” sdělil mi s úsměvem.
“Hele, co kdybych si tady požádal o azyl i já?” šokoval jsem ho.
“Copak tebe někdo v Ostravě diskriminuje?” vytřeštil na mě oči. “My nemůžeme jít v noci v klidu po ulici ze strachu, že nás zbijí holé lebky!”
“Co kdybych řekl, že mě diskriminují Romové, protože nemůžu jít v klidu ve dne v Ostravě po ulici ze strachu, že mě okradou!” vybuchl jsem.
“To je naše kulturní identita!” řekl sebevědomě. “Být čorkařem se u nás dědí z rodu na rod!”
“Hele, statečný dědici cikánské kulturní identity, co když se domluvíme a budeme si v Kanadě dělat jeden druhému svědka u imigračního soudu?” plácl jsem ho přátelsky po zádech.
“Ty mi dosvědčíš, že jste mě v Ostravě napadli a zranili, přičemž jste hanobili moji rasu, já ti zase před imigračním soudem potvrdím, že jsem tě chtěl zabít za to, že jste mé ženě ukradli v tramvaji z kabelky deset tisíc korun, doklady a firemní razítko!”
“Ty jsi ale běloch, gadžo, tobě tady fakt azyl nedají!” podíval se vážně. “A vůbec - kdo tě tam teď šikanuje, když jsem už v Kanadě?” snažil se nejapně žertovat.
“Když se Romové vystěhují z Česka do Kanady, budou spokojeni i gadžové z Ostravy! Tak proč si lámat zbytečně hlavu s nějakým bílým rasismem…?”
V Ostravě průběžně tečou evropské miliardy jako by se nechumelilo. Před třemi roky to byl předchůdce „Sociální inkluze“ jménem “Ruku v ruce”. Byl slavnostně vyhlášen jako pomocný gadžovsko-romský program. Jeho šlechetným cílem, financovaným opět z peněz Česka i EU, bylo zaměstnávat Romy, učit je pracovním návykům a pomáhat se vzděláváním romské komunitě, která žije v ostravských čtrnácti ghettech v počtu zhruba deseti tisíc obyvatel. Zamyslel jsem se nad účinností podobných akcí, jež sice mají bohulibý záměr, který však zatím vždy po několika měsících aplikací vzal za své. A to se v nich srdnatě angažuje už řadu let indický človíček jménem Kumar Vishwanathan, jenž si vybral za své svaté poslání zachraňovat cikánské soukmenovce v nouzi.
Zřejmě ani on neví příběh o tom, jak přišel romský chlapeček s kávovou lžičkou za svojí maminkou a ptal se jí, co to je. Neměla zdání, taktéž jeho tatínek netušil, k čemu se ta věc používá. Poslali ho moudrým dědečkem. Sotva ten dobrý kmet spatřil kávovou lžičku, prudce mu stoupl krevní tlak a zakřičel: „Okamžitě to zahoď: Je to semínko od lopaty…“
Inu, spojovat se je skvělé, ovšem ne v ostravském Dubí, kde má majitel firmy Estate Movit Ostrava, momentálně v nemocnici, zapsaných v knize hostů jen šestnáct osob, i když jich zde bydlí přes dvě stovky…
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
