Novela s sebou přinesla i vyvlastnění prosperujících rodinných farem s kožešinovými (masožravými) zvířaty. Celá legislativní procedura byla jen vršením paradoxů.

Znalci politických poměrů Český svaz chovatelů upozorňovali, že rozhodování zákonodárců bude ve značné míře ovlivněno blížícími se volbami a snahou přijímat líbivá rozhodnutí, která nepopudí voliče.

Přijetí novely si prý vynutila vůle lidu. Co ji formovalo? VŠICHNI chovatelé kožešinových zvířat byli od prvopočátku líčeni jako vrazi a tyrani, kteří mučí zvířata. (K Policii ČR ani k veterinární správě však žádné upozornění na týrání zvířat nedorazilo.)

Ochranářští aktivisté aplikovali intenzívní mediální skandalizaci všech českých chovů. Šířili překroucené polopravdy, páchali trestné činy. Ničili zařízení farem, vypouštěli zvířata, vyhrožovali fyzickou likvidací chovatelům.

Veřejné mínění bylo utvářeno bez demokratické diskuse a bez konfrontace různých pohledů na problematiku. Zákonodárci (ne všichni) ignorovali skutečnost, že předložení novely bylo důsledkem páchání trestné činnosti. V občanech bylo vyvoláno falešné přesvědčení, že zákazem chovu kožešinových (masožravých) zvířat v České republice přispějeme k jejich postupnému celosvětovému zákazu. Je to kardinální omyl. Tomuto argumentu ale hodně lidí uvěřilo.