Ve středu 12. listopadu resonovali Na Perštýně účastníci i hosté společně sdíleným náhledem na problémy současnosti. Současně zazněla obava o budoucí vývoj naší demokracie. Moderátorka Daniela Drtinová položila i dotaz, jak si hosté za předsednickým stolem ohrožení představují. V čem je vidí v osobní rovině. Nikomu se definice osobního ohrožení demokracie příliš nepodařila.

V průběhu setkání, ale řada výroků odpověď naznačila.  Nejlépe k tomu přispěl Milan Uhde. Ten politiku definoval ve dvou rovinách. Rovinu horizontální – materiální, kterou nelze opomíjet a podceňovat. Ale současně i v rovině vertikální – morální a mravní, která musí horizontální politiku stále ovlivňovat. Tento moment diskuze mě k definování toho, co chtěla od besedujících slyšet Daniela Drtinová, pomohl nejvíce. V čem tedy spatřuji nebezpečí ohrožující naší demokracii a mě osobně dnes v roce 2014?

Přiznám se, že na území ČR necítím přímé ohrožení vojenské. Možná je mé podvědomí záměrně potlačuje. Trauma civilní bezmoci vůči sovětské agresi roku 1968 mám bohužel stále v živé paměti. Dovedu si již ovšem představit evropské vojenské ohrožení. O to více vnímám jako své osobní ohrožení, relativizuje-li kdokoliv události na Ukrajině. V návaznosti na tuto bezpáteřnost mě přímo osobně ohrožuje zpochybňování evropské vojenské síly. Moje osobní bezpečí nic lépe nevyjadřuje, než naše členství v NATO.