Osobnost, která na nás hledí z mnoha Sorosových textů nebo knih se naprosto nejeví jako plutokrat, který žije v křišťálové kouli. Naopak je to provokující a důsledný myslitel, který se zaujetím vede boj s rasismem, nerovností, americkým imperialismem a odcizením moderního kapitalismu. Soros až neobvykle dobře chápe hranice tržního hospodářství nebo amerického vlivu, ať v domácím nebo zahraničním kontextu. Stručně řečeno je jedním z nejlepších příkladů meritokracie.

Sorose celá desetiletí provázely antisemitistické karikatury. Ale poslední dobou je spíše vypodobňován jako jakýsi zločinec z filmů Jamese Bonda, a to dokonce také ze strany konzervativců, kteří rozhodně odmítají pravicový extrémismus nebo Breitbartovovu charakteristiku Sorose „jako globálního miliardáře“, který usiluje o to, aby se USA staly liberální pustinou. To je naprostý nesmysl.

Sorosova pochybení jsou symptomatická. Není to pouze neúspěch jedné osobnosti, ale celé třídy a způsobu nahlížení na svět. Ještě od svých raných let, kdy Soros pracoval v poválečném Londýně jako bankéř, věřil v neodmyslitelnou podmíněnost kapitalismu a kosmopolitismu. Pro něj, stejně jako pro další okruh lidí, kteří se podíleli na vedení Demokratické strany, se svobodná společnost odvíjela od svobodného (i když regulovaného) trhu. Ovšem tato korelace se prokázala jako falešná. Desetiletí po pádu Železné opony se ukázalo, že si kapitalismus se ztrátou svého nepostradatelného nepřítele začal podrývat své vědomí důvěry, soucítění a empatie. Na tom je ale vlastně závislá Sorosova koncepce „otevřené společnosti“ (open society), která v reálu soustředila bohatství v rukou jen velice úzké skupiny lidí.

Místo globalistické kapitalistické utopie, kterou v devadesátých letech předpovídali hlasatelé konce dějin, máme v čele USA blázna, který pracuje pouze na obohacení vlastní rodiny a pracuje na destrukci „mezinárodního liberálního řádu“. Ten byl určen k mírnému vládnutí nad bohatým a sjednoceným světem. Přestože George Soros ještě dříve před jinými rozpoznal hranice hyperkapitalismu, tak se mu jeho třídní pozice stala překážkou v tom, aby mohl provést základní reformy nutné k dosažení světa, o kterém tolik snil. Vyplnilo se to, že systém, který mu umožnil zbohatnout, znemožňuje ideu kosmopolitismu.

Sorosovo používání termínu „dogma“ poukazuje na dva základní problémy v jeho mysli: