A co když se na nás obchodní partner rozčílí, že jsme si ho vůbec dovolili kritizovat? Pak by ta nepřehnaná kritika znamenala, že se statečně pustíme pouze do zemí, s nimiž neobchodujeme? Pěkný zmatek! Člověk se rozpačitě ptá, proč nám pan prezident neřekl prostě rovnou to, co si myslí: že by bylo lepší, abychom porušování lidských práv ignorovali a diktátory nechali pokojně dělat, co se jim zlíbí. Pak bychom mohli obchodovat s každým. A bez překážek.
Připomeňme si, proč se vlastně naše země začala otázkou lidských práv zabývat. Bývaly doby, kdy u nás bylo mnoho lidí nespravedlivě popravováno, vězněno a pronásledováno. Lidé byli odsuzováni k smrti a k dlouholetým trestům pouze proto, že vyznávali demokratické hodnoty a svoji úctu k nim projevili veřejně.
I později ten, kdo vyjádřil nesouhlas se sovětskou okupací naší země, přišel o práci a jeho děti nesměly studovat. Lidé se tehdy obávali vyjádřit svůj názor i v soukromí rodiny. Utiskovatelé postupovali s největší tvrdostí, pokud se domnívali, že se o osud obětí nikdo nezajímá. Pokud však politici ze zemí, s nimiž náš režim potřeboval obchodovat, projevili zájem o jednotlivé případy nespravedlnosti, vykřikovali naši mocipáni, že se jedná o vměšování do vnitřních záležitostí, ale museli své represe zmírnit.
Tedy, protože jsme poznali na vlastní kůži, že projev zájmu o utiskované a kritika utiskovatelů pomáhá, začali jsme sami po sametové revoluci uskutečňovat politiku podpory lidských práv. Václav Havel nám právě takovou politikou získal ve světě vynikající pověst, která se posléze projevila i tím, že nás investoři začali pokládat za spolehlivou zemi. Neměli bychom se proto vzdávat této pověsti. Především proto, že to pomáhá pronásledovaným lidem. Z dlouhodobějšího hlediska však na tom nebudeme tratit ani my.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
