Uvažuje o tom pražský magistrát. Sloup má ale svoje příznivce i odpůrce. A je jedním ze důkazů, jak rozporuplné postoje máme k našim vlastním dějinám.

Nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky. Tuto moudrost zapsal kdysi jistý Herakleitos z Efezu, a od těch dob je pošetilý každý, kdo něco podobného zkusí. Řeka se totiž neustále mění, ačkoliv vypadá stejně. A podobné je to s lidskými dějinami. Je tedy otázka, zda pokusem o vstup do téže řeky není snaha postavit repliku mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí.

Zopakujme stručná fakta. Původní sloup pocházel z roku 1650 a byl vyjádřením vděčnosti zbožných Pražanů za ochranu před útokem Švédů na sklonku třicetileté války. Tu ukončil Vestfálský mír, který měl posílit náboženskou svobodu, ale pro české exulanty byl paradoxně obrovským zklamáním. Zabouchl jim dveře k návratu domů. Jan Amos Komenský tehdy sepsal uplakaný Kšaft umírající matky Jednoty bratrské.
Stržení a zničení mariánského sloupu na Staroměstském nám. v Praze, jakožto symbolu habsburské a katolické nadvlády (3. listopadu 1918) - Foto:  volné dílo, Wikimedia Commons