Bylo by dobře, že náš státní rozpočet skončil vyrovnaně, kdyby u nás nechyběli zkušení lékaři a sestry. Kdyby lidé v čekárnách a na pohtovostech nemuseli trávit dlouhé hodiny bez ošetření. Konečně dozvěděli jsme se jací lékaři nesou odpovědnost za hromadné ohrožení životů ve frýdlantské nemocnici? Skandál nemající obdoby a ministerstvo nebylo schopno jasně říci jaký personál - kvalifikací ( kde ji získali), zkušenostmi... - ošetřoval poškozené. Ale co chtít po ministerstvu, které není schopno ani zajistit základní a životně nutné léky (aktuálně třeba Digoxin).

Je dobré mít vyrovnaný státní rozpočet, kdyby byly všechny nemocnice v uspokojivém technickém stavu, stejně tak i domovy pro seniory, silnice se čím dál tím více neměnily na tankodromy. Funkční dálniční síť nebo rychle jedoucí vlaky jsou taky jen zbožným přáním. A co padající mosty v Praze? ANO zde celé volební období hospodařilo s přebytky, ale k čemu nám je to dobré? Zeptejte se třeba těch, kteří se propadli s trojskou lávkou do Vltavy.

Čísla statistiky jsou světem virtuálním, ale ten skutečný je mnohem složitější. Školství je čím dál tím dražší a jeho výsledky jsou čím dál tím horší. Klesá čtenářská gramotnost studentů, znalosti cizích jazyků jsou v průměru žalostné, matiku takřka všichni nenávidí, skoro to vypadá, jakoby si školství dalo závazek, že děti nenaučí ani jednu v životě použitelnou věc.