Trestní zákon č. 140/1961 Sb § 2 3 stavoví, že : Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti.

Nový trestní zákon se účelem trestu raději ani nezabývá. Jde o důkaz, že vedení státu nemá vůbec jasno k čemu má vlastně potrestání sloužit. Má jít o nějakou pomstu imaginární společnosti? nebo o nástroj ochrany mocných před těmi, kteří ohrožují jejich postavení? Státní zástupci tresty navrhují, soudci ukládají, ale ze zákona se vytratil účel. Celkem příznačné pro dobu, kdy pravidla platí jen pro někoho.

Starý trestní zákon definoval účel trestu. Jeho optikou je uložení drakonických trestů v kauze Rath úplně mimo realitu. V této kauze nebyl nikdo poškozený a škoda žádná nevznikla, tedy společnost není nutné před těmito domnělými pachateli chránit. V případném dalším páchání trestné činnosti se zabránilo už tím, že všichni dotyční přišli o svá místa a dotčené firmy většinou díky vyšetřování zkrachovaly. Údajná trestná činnost byla výhradně vázána na určité funkce a pozice. Bez těchto funkcí se jí nelze dopouštět. Tato místa byla obsazena jinými lidmi a podle různých informací dělají takřka totéž, co dělali ti obvinění a spektakulárně odstranění. Zbývá tedy účel trestu spočívající ve výchově k řádnému životu. Ale všichni nepravomocně odsouzení vedli a vedou řádný, ba dokonce mnohdy příkladný život. Minimálně nadprůměrně řádný.