Jen na ukrajinské straně neviditelné fronty této viditelné hybridní války hlásí od 5. září, tedy uzavření příměří, na 30 mrtvých – v míru. Mluvčí Rady národní bezpečnosti a obrany Andrej Lysenko přiznal na ICTV, že přesná čísla v jeho štábu neznají, protože zprávy z bojišť přicházejí do Kyjeva se zpožděním a někdy vůbec.

Podobně jsou na tom s informacemi z válečných oblastí ovšem také v Moskvě. Jen závěry tam dělají s chutí a rychle, tak jako v případě údajného masového hrobu pod Doněckem se čtyřmi stovkami mrtvých, pochopitelně zmasakrovaných etnických Rusů.

Ministr zahraničí Sergej Lavrov už volal po mezinárodním tribunálu, po vzoru výkonu práva nad aktéry etnických čistek v afrických státech. Šéfdiplomata, a podle pozorovatelů jednoho z hlavních strůjců současné invazivní politiky Kremlu, v blamáži trapně usvědčil nakonec vlastní člověk v Doněcku, vicepremiér tamních separatistů Andrej Purgin.

Ale podobně jako ministr Lavrov své vědí také v ruské Státní dumě: Příští ukrajinský parlament v Kyjevě prý zruší dočasný status Donbasu a také amnestii pro separatisty, dva pilíře, o které se opírá příměří. Vynucené, nechtěné, trpěné, kýžené… záleží na úhlu pohledu.

Pracovní skupina Státní dumy se proto nemusela ani příliš duševně namáhat na to, aby s takovým předpokladem přišla. A proč vlastně s ním přišla?