Dominik Duka: Bible je zdrojem poučení i povzbuzení

27.01.2013 12:13 | Zprávy
autor: rozhlas.cz

Víte, v čem jsme předstihli země, které jsou dnes považovány za velmoci? Díky Cyrilu a Metodějovi zaznívala slova Písma v nám srozumitelném jazyku. Nejen o tom je glosa Dominika Duky.

Dominik Duka: Bible je zdrojem poučení i povzbuzení
Foto: Hans Štembera
Popisek: Mons. Dominik Duka

Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, tento rok je nadmíru úrodný na výročí všeho druhu. V jedné z minulých glos jsem tato výročí zmiňoval, i proto chci připomenout, že všechna ta symbolická ohlédnutí mají vždy jistou vnitřní souvislost.

Pro nás je letos snad nejvýznačnější událostí cyrilometodějské jubileum. Příchod slovanských věrozvěstů měl rozměr nejen věroučný, ale i kulturní, státnický nebo právnický. Nepřinášejí jen potvrzení tehdy nové křesťanské víry, ale také písmo speciálně zkonstruované pro naše země, tvoří první právnické závazné texty na našem území a také překládají Bibli do jazyka srozumitelného běžnému obyvateli. To vše vlastně tvoří civilizaci v pojetí, jak ji dnes běžně chápeme v euroatlantickém prostoru.

Myslím, že přinejmenším můžeme být hrdí na to, že v nám srozumitelném jazyku zaznívala slova Písma svatého dávno před zeměmi, které jsou dnes považovány za velmoci a strážce hodnot civilizace.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Mgr. Jan Farský byl položen dotaz

Myslíte, že za vaší vlády jsme v jádru EU byli?

Podle mě jsme na druhé koleji od začátku a EU vůbec není jednotná. Mimochodem co říkáte na to, že se chce teď ekonomicky spojit do užší spolupráce 6 států EU? Není to důkaz toho, že je EU nejednotná a vlastně se tím rozpadá? A není to náhodou i v rozporu s nějakými stanovami EU?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Před 160 lety „u kanónu stál“

15:57 Jiří Weigl: Před 160 lety „u kanónu stál“

Denní glosa Jiřího Weigla