Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, znovu jsou tu Vánoce se svým kouzlem, poezií koled, rozsvícených vánočních stromů, ale i očí dětí, které se těší na dárky. Jsou tu svátky klidu, míru, pohody, radosti.

A přece se do Vánoc vrývá každoročně kritický povzdech o jejich zkomercionalizování. O tom, že koledy znějí řadu týdnů před Vánocemi, ze kterých se stal symbol opatřování dárků, zběsilého nakupování, spěchu a neklidu. Dokonce slýchám i hlasy, že Vánoce nám, křesťanům, byly ukradeny. V naší zemi, kde se věří v „něco“ a kde si Boha mnozí představují spíš jako policajta, často naříkají právě ti, kteří se za věřící nepovažují.

Věřím, že je tedy namístě říct, že o Vánocích si připomínáme chvíli, kdy se Bůh stal člověkem, jedním z nás, aby se nám přiblížil. Podobal se nám ve všem kromě hříchu, abychom jej lépe mohli poznat. Stal se naším přítelem, bratrem.