Často se katolické církvi vyčítají všemožné nectnosti a hříchy, kterých se za dva tisíce let své existence její členové dopustili. Z úst posledních papežů zazněla řada omluv v nejrůznějších oblastech, v nichž členové církve selhali. Církev u nás má z posledních let zkušenost s dvěma totalitními režimy - nacismem a socialismem. Je až překvapivé, jak se v letech tzv. reálného socialismu kopírovala strategie, postoje a mechanismy pronásledování církve z doby nacismu. Pokud přečteme následující řádky, budeme možná hádat, že zazněly z úst některého komunistického ideologa, například Václava Kopeckého, Klementa Gottwalda či Antonína Zápotockého:
„Katolická církev, to je něco velikého. Ti znají své lidi. Ti vědí, kde je bota tlačí. Ale teď jejich doba minula. Dáme jim pečeť sprostých zločinců. A nepostačí-li to, vystavíme je posměchu a pohrdání. Ve filmu budeme ukazovat historii těch černých. Tu bude pak možno se obdivovat celé té spoustě nesmyslu, zištnosti, ohlupování a podvodu. Jak tahali peníze ze země. Jak čachrovali se Židy o závod, jak se dopouštěli krvesmilství. Uděláme to tak napínavé, že sen každý bude chtít na to podívat. My jsme také církev. Až budeme mít mládež – a ta to vezme za svou věc – ať se staří belhají do zpovědnic.“
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Dominik Duka




