Horní konzistoř, zvaná pod jednou, byla při katedrále sv. Víta, neboť jak píše Dr. Z.V.David z Wilsonova ústavu ve Washingtonu ve své studii, církev zůstává jedna. Dobu oněch 6 století od tragické události, kterou bylo upálení Mistra Jana Husa, můžeme charakterizovat jako dobu, která rozdělovala a kladla otázky.

Jméno Jan patří mezi nejčastější mužská jména v našem národě, myslím, že stojí za to, abychom si připomněli výraznější osobnosti našich dějin, které byly nositeli tohoto biblického jména. S dvojicí Janů se setkáváme již v Novém zákoně, Jan Křtitel, Jan Evangelista. Různost povah, ale společný zápal o pravdu a touhu po poznání Ježíše Krista. Chápeme-li Mistra Jana v kontextu českého pokusu o reformu církve, pak nutně musíme začít první dvojicí:

Jan Nepomucký, Jan z Jenštejna.
Jan Hus, Jan Žižka.
Jan Ámos Komenský, Jan Sarkander.
Jan Masaryk, Jan Zahradníček.
Jan Palach, Jan Patočka.

Zcela jistě je tento uvedený výčet nejen náhodný, možná že namítnete i trochu umělý. Zrodil se však v mé mysli v okamžiku, kdy jsem se snažil pochopit dvě ikony, které nás až do současnosti oslovují. Husovské jubileum ukazuje, že jméno Jan Hus má svoji výpovědní hodnotu, vždyť vstupovalo tolikrát do interpretace našich dějin a víme, jakou roli sehrálo jméno Jan Palach za téměř půl století. Můžeme je nazvat dvěma ikonami, které byly součástí úsilí o reformy, v jejíž význam hluboce věřili a pojí je tragický osud vyplývající z věrnosti těmto pokusům o reformu. Můžeme říci, že jistým způsobem neměli možnost couvnout zpět. Zamýšlíme-li se nad spoluúčastí Mistra Jana Husa na reformním úsilí, víme, že toto hnutí začíná ještě před skonem otce vlasti Karla IV. Je to velká konfrontace s morovou ránou, skutečností trojpapežství, ale také i s trojicí mužů zápasící o korunu, kteří byli syny otce vlasti. Nelze nepřehlédnout tehdejší úsilí o právní reformu, rovněž tak úsilí o obnovení hluboké zbožnosti (devotio moderna), které má základ v poznání Krista a jeho následování. Proto přichází český překlad Bible (leskovecko-drážďanský), Pasionál abatyše Kunhuty, životopis Krista a jeho svatých, Šestery knihy Tomáše Štítného ze Štítného, objevuje se obnova eucharistické zbožnosti prosazovaná dominikánem mistrem Jindřichem z Bitterfeld. Ten usiluje o každodenní svaté přijímání nejenom pro dospělé, ale i pro děti a především pro manžele. Je tu kritika zlořádů současné společnosti - jak církve, tak státu. V této situaci, která se jeví bezvýchodnou, kterou doprovází morová rána, rodí se touha po druhém slavném příchodu Krista. Je to zápas mezi Kristem a antikristem. Jan Milíč z Kroměříže dokonce označí Karla IV. za antikrista.