Návrh usnesení, který byl předložen navrhovateli, tedy poslanci SPD, je velmi přijatelný a vlastně ve svých důsledcích sice důrazný, ale také slušný.

To, co předcházelo sjezdu Sudetoněmeckého landsmanschaftu v posledních měsících v českých médiích, lze nazvat dělostřeleckou přípravou. Organizátoři této monstrakce provokačního charakteru se soustředili mj. na oblbování české veřejnosti, která měla uvěřit tomu, že druhý československý prezident Edvard Beneš byl vlastně osobností, jež přispěla k pádu demokratického režimu v naší zemi. Osobou, která přispěla k tzv. vyhnání (jak čeští přátelé Sudeťáků nazývají odsun) Němců z Česka a osobou, jež selhala v historických dnech Mnichova 1938.

Skupina zvláštních lidí, kteří si říkají sociologové, politologové a "ferdové mravencové práce všeho druhu", pod záštitou již poněkud duševně zchátralého Petra Pitharta, přišla už před několika měsíci s tím, že Edvard Beneš se vlastně dopustil v září 1938 pokusu o velezradu na československém státu. Mělo se to stát tím, že se prezident Beneš snažil přes své francouzské přátele, prostřednictvím sociálně demokratického činitele Nečase, nabídnout Německu politický kompromis v tom smyslu, že by Československo odstoupilo Německu okrajové pohraniční oblasti (výběžky), v nichž nebyly těžké čs. pohraniční pevnosti a které byly s naprostou většinou německého obyvatelstva.

Samozřejmě, že Beneš jako prozíravý politik musel vědět, že Němci tento návrh kompromisu odmítnou. Ale ukázal Francouzům, že je schopen politických kompromisů v zájmu zachování československého státu.