Vaše Excelence, vážený pane nuncie, doyene diplomatického sboru, Vaše Excelence, dámy a pánové, velvyslanci v České republice, milí přítomní, sestry a bratři!

Po šestileté přestávce jsme byli pozváni papežským nunciem, abychom při dnešní bohoslužbě vzpomněli na šesté výročí zvolení a uvedení do úřadu papeže Františka.

Všichni víme, že tato volba byla velkým překvapením. Je to poprvé, kdy se nástupcem apoštola Petra, římským biskupem stal občan Nového světa. Můžeme říci, že toto překvapení spíše potvrzuje naši určitou sebestřednost, především nás Evropanů. V současné době je světadílem s největším počtem katolických křesťanů Amerika, zvláště Latinská. Česká biskupská konference konala v minulém týdnu duchovní cvičení ve Svaté zemi, především v Jeruzalémě. Při návštěvě baziliky Svatého hrobu jsme mohli pozorovat světový rozměr církve, ve které se naše bílé tváře stávají menšinou.

Na Petrův stolec přišel papež ze světadílu, kde v 16. století zazněla rozhodná slova španělského teologa ze Salamanky Francisca de Vitoria: „Nikdo se nerodí jako otrok“. Tento výrok nám může pomoci porozumět prioritám současného papeže. Víme, že po pádu Berlínské zdi ztratily velmoci zájem pomáhat rozvojovým zemím, které se ocitly a ocitají na osudové křižovatce. Ten, kdo na tuto situaci především doplácí, jsou rodiny, matky s dětmi, mladá generace. I to je jedna z hlavních příčin třetího světového stěhování národů v historii lidstva. S těmito změnami souvisí také jak problémy chudoby, tak i různé formy zneužívání mladistvých a dětí. Spolupráce papeže Františka s OSN v těchto a dalších tématech ukazují, že jim velmi dobře rozumí v duchu Druhého vatikánského koncilu, který v konstituci Radost a naděje vyjádřil svou solidaritu a ochotu pomoci a služby.