Dominik Duka: Kázání z Cách

31.01.2018 13:12 | Zprávy
autor: PV

Je to má třetí návštěva ve slavném a starobylém městě Cáchách, jehož význam je neodmyslitelný od postavy muže, kterým je císař Karel Veliký, nazývaný Otcem Evropy.

Dominik Duka: Kázání z Cách
Foto: Hans Štembera
Popisek: Kardinál Dominik Duka

Drazí přátelé, sestry a bratři v Kristu,

je to má třetí návštěva ve slavném a starobylém městě Cáchách, jehož význam je neodmyslitelný od postavy muže, kterým je císař Karel Veliký, nazývaný Otcem Evropy. Přicházím ze země a prostředí, které jak vlivem nacionalismu, tak později marxisticko-komunistické ideologie potíralo a potlačovalo vše, co mělo spojitost s Karlem Velikým a jeho dílem. To se jistě dotýkalo i otázky evropského společenství, ke které bych se i rád vrátil. Víme však, že existuje i ona diskuse o pravoplatnosti svatosti tohoto panovníka. Vybírají se jednotlivé epizody z jeho života, které zcela jistě by nepodepsala dnešní Kongregace pro svatořečení. Nebudu tyto jednotlivé momenty připomínat. Je to jako historický film. Chce-li věrně popsat život Karla Velikého, tak i divák bude odcházet s jistými rozpaky. Možná, že řekne, byl to výborný triler, ale můžeme také říci, že nepochopil nic. Bude-li to film, který se snaží uchopit život a dílo, které vychází z hloubky víry tohoto muže, dítěte své doby, kdy dochází ke zrodu, možná porodu nové Evropy, bude velká diskuse, co je historická skutečnost a co je historická pravda. Skeptik možná namítne, tak co je pravda? Chtěl bych odpovědět známým výrokem: „Vox populi, vox Dei.“ Hlas lidu, hlas Boží. O světcích prvního tisíciletí rozhodovala tradice, paměť lidu, která se později stala součástí pamětí Boží obce a rovněž tak součástí díla, které vzešlo z vlády a činů Karla Velikého a nazýváme ho Corpus christianorum. Tato slova chápu jako úvod k mé homilii.

V Evangeliu čteme o světle, které se staví na svícen, aby osvětlovalo všechny, kteří vstupují do místnosti, a tak i my vstupujeme do prostoru našeho světadílu Evropy, kdy Karel Veliký staví na svícen toho, v jehož světle chce vládnout. Tímto světlem není nikdo jiný než Kristus Pantokrátor v nebeském Jeruzalémě, ke kterému vzhlíží korunovaný panovník z trůnu, který byl postaven z kamenů Svatého hrobu v Jeruzalémě. Na rozdíl od našeho chápání není to světlo, které přichází zvenčí do našeho těla, ale naše oko, jako lucerna osvítila prostor, v kterém spatřujeme ono velké světlo na svícnu. Máme-li pochopit tento obraz, pak se nám nabízí definice víry, která je světlem. Naopak nemocné oko činí naše tělo nemocným, v biblickém slova smyslu zůstne v zajetí zla a temna. To je doba Otce Evropy, Karla Velikého.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Skončí náčelník generálního štábu ve své funkci dříve?

12:46 Jiří Paroubek: Skončí náčelník generálního štábu ve své funkci dříve?

Náčelník generálního štábu Řehka má skončit v čele generálního štábu zhruba v polovině roku. Ovšem j…