Drazí přátelé, sestry a bratři v Kristu,

je to má třetí návštěva ve slavném a starobylém městě Cáchách, jehož význam je neodmyslitelný od postavy muže, kterým je císař Karel Veliký, nazývaný Otcem Evropy. Přicházím ze země a prostředí, které jak vlivem nacionalismu, tak později marxisticko-komunistické ideologie potíralo a potlačovalo vše, co mělo spojitost s Karlem Velikým a jeho dílem. To se jistě dotýkalo i otázky evropského společenství, ke které bych se i rád vrátil. Víme však, že existuje i ona diskuse o pravoplatnosti svatosti tohoto panovníka. Vybírají se jednotlivé epizody z jeho života, které zcela jistě by nepodepsala dnešní Kongregace pro svatořečení. Nebudu tyto jednotlivé momenty připomínat. Je to jako historický film. Chce-li věrně popsat život Karla Velikého, tak i divák bude odcházet s jistými rozpaky. Možná, že řekne, byl to výborný triler, ale můžeme také říci, že nepochopil nic. Bude-li to film, který se snaží uchopit život a dílo, které vychází z hloubky víry tohoto muže, dítěte své doby, kdy dochází ke zrodu, možná porodu nové Evropy, bude velká diskuse, co je historická skutečnost a co je historická pravda. Skeptik možná namítne, tak co je pravda? Chtěl bych odpovědět známým výrokem: „Vox populi, vox Dei.“ Hlas lidu, hlas Boží. O světcích prvního tisíciletí rozhodovala tradice, paměť lidu, která se později stala součástí pamětí Boží obce a rovněž tak součástí díla, které vzešlo z vlády a činů Karla Velikého a nazýváme ho Corpus christianorum. Tato slova chápu jako úvod k mé homilii.

V Evangeliu čteme o světle, které se staví na svícen, aby osvětlovalo všechny, kteří vstupují do místnosti, a tak i my vstupujeme do prostoru našeho světadílu Evropy, kdy Karel Veliký staví na svícen toho, v jehož světle chce vládnout. Tímto světlem není nikdo jiný než Kristus Pantokrátor v nebeském Jeruzalémě, ke kterému vzhlíží korunovaný panovník z trůnu, který byl postaven z kamenů Svatého hrobu v Jeruzalémě. Na rozdíl od našeho chápání není to světlo, které přichází zvenčí do našeho těla, ale naše oko, jako lucerna osvítila prostor, v kterém spatřujeme ono velké světlo na svícnu. Máme-li pochopit tento obraz, pak se nám nabízí definice víry, která je světlem. Naopak nemocné oko činí naše tělo nemocným, v biblickém slova smyslu zůstne v zajetí zla a temna. To je doba Otce Evropy, Karla Velikého.